Autobusový výlet do Náchoda a blízkého okolí

Ve středu 4. září 2024 se uskutečnil již druhý autobusový výlet našeho odboru KČT, tentokrát na Náchodsko.

31 turistů-seniorů odjelo do Náchoda, kde si prohlédli zámek, který tvoří dominantu města.

Ve 13. století byl postaven hrad při obchodní stezce v blízkosti česko-kladské hranice. V průběhu staletí se měnila jeho podoba i majitelé. V 16. století hrad získal rod Smiřických ze Smiřic a hrad byl přestavěn na zámek. Poslední rozsáhlá přestavba zámku, do dnešní podoby, byla provedena za vlády italského rodu Piccolominiů.

Roku 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský, a po jeho smrti (1800) zámek a panství zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Bedřiška Vilemína, známá jako paní kněžna z románu Babička od Boženy Němcové. Až do konce druhé světové války vládla na náchodském panství německá knížata. Po válce 1945 byl všechen majetek zkonfiskován a zámek přešel do správy státu.

Na zámku jsme viděli cennou sbírku nizozemských gobelínů a ucelenou největší sbírku květinových zátiší a vzácného zeleně zdobeného porcelánu z přelomu 17. a 18. století. U zámku se nachází největší medvědinec v Čechách, kde nyní žije pouze samec Ludvík. My jsme ho ale neviděli, byl někde v hradním příkopu schovaný před teplem.

Autobusem jsme přejeli k dělostřelecké pevnosti Dobrošov. Před samotnou prohlídkou jsme využili VIP prostor, kde jsme zhlédli 3D projekci o životě netopýrů, kteří nám létali nad hlavou při prohlídce podzemních prostor. Mohli jsme si v elektronické aplikaci vyzkoušet střelbu na jedoucí tank. Viděli jsme zajímavým způsobem přehlídku tehdejších vojenských uniforem. Než jsme sestoupili do podzemí, zhlédli jsme film, který nám připomenul historii před druhou světovou válkou.

Na řadě míst Orlických hor stojí dělostřelecké sruby a bunkry, které byly vybudované v rámci československého opevnění severní hranice. Tvrz Dobrošov byla součástí tohoto opevnění. Stavba začala 13. 9. 1937 a práce rychle postupovaly, ale v roce 1938 byly definitivně zastaveny. Za dobu prováděných prací bylo vyrubáno 1750 m spojovacích chodeb a 750 m podzemních prostor, které vedou v hloubce 20–39 metrů pod povrchem terénu. Stavbu prováděla firma Müller a Kapsa. Projektant tvrze byl štábní kapitán ženistů Ing. František Zavadil. Stavbyvedoucí Vlastimil Zeithamml řídil 30 úředníků a 960 dělníků. Lhůta pro dokončení stavby byla určena na 24 měsíců. Po dokončení stavby by se tvrz skládala ze dvou pěchotních a dvou dělostřeleckých srubů, dělostřelecké a minometné otočné věže a vchodového objektu. Práce na výstavbě však byly 1938 zastaveny a tvrz je nedostavěná. Celé podzemí bylo téměř z poloviny vybetonováno. Byly vyhloubeny šachty do všech podzemních místností pod všemi objekty a byla vyražena odvodňovací štola.

Na stavbu bylo použito 2000 m3 dřeva, 38 000 m3 betonu, vyvezeno bylo 45 000 m3 vyrubaného materiálu. Bylo prostavěno 100 000 000 korun, což je dnes 35 milionů Kč.

Do podzemních prostor jsme sestoupili po 226 schodech. Prošli jsme 6 obrovskými sály, které měly sloužit pro 570 vojáků. Ošetřovna, kasárenské místnosti – kuchyň, koupelna, WC, sklad proviantu, sál informatiky, velitelský blok a ložnice (systém teplého lůžka – spát se mělo ve třech směnách po osmi hodinách).

Náš průvodce nás prováděl těmito podzemními prostorami i těmi nedostavěnými a zasvěceně vyprávěl a my jsme jen obdivovali naše předky, kteří na ochranu své vlasti vynaložili tolik sil, a vlastně úplně zbytečně, kvůli zradě tehdejších spojenců, kteří 30. 9. 1938 podepsali Mnichovskou dohodu. V období po Mnichovské dohodě bylo veškeré vybavení kromě zbraní rozprodáno. U rozpracovaných srubů byly výkopy a šachty zasypány a u vchodového srubu byl vytvořen provizorní vstup.

Po prohlídce pevnosti jsme došli za krásného teplého slunečného počasí na parkoviště a autobusem jsme jeli na oběd. Pozdější oběd jsme měli zamluvený na turistické Jiráskově chatě na Dobrošově. Celá skupina byla velice rychle obsloužena, obdrželi jsme předem vybrané jídlo. Stanovený odjezd domů byl v 17.00hodin, takže byl čas na kávu, zákusek, zmrzlinu a prohlídku okolí z rozhledny.

Jiráskova chata na Dobrošově (624 m n.m.) je nejvyhledávanějším turistickým místem v okolí Náchoda. Původní chatu – útulnu s rozhlednou – postavil náchodský odbor KČT roku 1895. Pro provoz chaty musela být postavena i serpentýnová cesta na vrchol. Malá chata brzy turistům nestačila, již v roce 1912 výbor odboru rozhodl o větší stavbě. Projekt byl zadán architektovi Dušanu Jurkovičovi. Stavbu však oddálila 1. světová válka. V roce 1919 byla vyhlášena sbírka pro získání finančních prostředků. Na stavbu nové chaty s rozhlednou přispělo 384 občanů a organizací z celých Čech. Sbírka vynesla 213 149,80 Kč, 11 000 cihel a 31 m3 písku. Základní kámen nové chaty byl položen 9. července 1921, u příležitosti sedmdesátin spisovatele Aloise Jiráska. Na základní kámen první poklepal tehdejší předseda KČST Dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. V květnu 1923 byla zbourána stará a již 28. září 1923 stála místo ní nová chata podle Jurkovičových plánů. Uvedena do provozu pro veřejnost byla 1. prosince 1923. Přitom se z původní chaty zachovaly základy šestiboké rozhledny, na nichž byla vztyčena rozhledna nová. Ani nová chata však brzy nestačila náporu turistů, a proto k ní byla na konci 20. let minulého století přistavena veliká letní veranda (již ne podle projektu D. Jurkoviče). Chata přečkala bez úhony dramatické události 2. světové války, které se jí zejména na počátku významně dotkly, neboť stojí uprostřed největšího pevnostního obranného systému, vybudovaného čs. armádou. Rozhledna sloužila jako vojenská pozorovatelna. Dosud poslední rekonstrukce a dostavba Jiráskovy chaty byla dokončena v roce 2002.

Ještě před odjezdem domů jsme vystoupali po 99 schodech na rozhlednu, která se nachází přímo nad restaurací. Protože tento kout naší republiky tolik neznáme, uvítali jsme informační tabule, které nám řekly, co bychom měli vidět. Ty vzdálenější kopce však byly v oparu, ale i tak byl pěkný výhled: a nejen na Náchod se zámkem, ale i na vodní plochu Rozkoš u České Skalice .

Prošli jsme okolo celé chaty a prohlédli jsme si kamennou podezdívku s kameny dovezenými z různých koutů naší republiky. Horký středeční zářijový den jsme strávili jízdou a prohlídkou nových míst v klimatizovaném autobuse a úplně jsme se zchladili v podzemí, kde bylo pouze 8,5 0C.

Fotogalerii naleznete zde: Náchodsko

Jitka Thorovská