Autobusový výlet do Opočna

Ve středu 16. září 2026 se sešlo na nádraží v Mnichově Hradišti 47 zájemců o autobusový výlet do východočeského města Opočna a prohlídku tamního zámku. Každý z účastníků obdržel mapu, plánek města Opočno.

Po příjezdu na opočenské náměstí jsme prošli Zámeckou ulicí, kde jsem všem ukázala Restauraci 64, v níž jsme měli zamluvený oběd. Po zakoupení společných vstupenek jsme se rozdělili do dvou skupin. Před tímto rozdělením jsme se nestihli ani společně vyfotografovat, takže společné foto nemáme.

Tento výlet byl naplánován tak, že po prohlídce zámku si dojdeme na oběd a potom si každý jednotlivec prohlédne zámecký park a historickou část Opočna a navštíví kavárnu či cukrárnu. Když jsme v Opočně, tak musíme přeci ochutnat "opočenskou zmrzlinu". Proto každý dostal mapu, aby se mohl snáze orientovat nejen po parku, ale i po městě.

Počasí nám přálo, bylo docela teplo, a tak si každý užil den strávený v Opočně po svém.

Asi čtvrt hodiny před stanoveným odjezdem jsem obešla všechny lavičky na náměstí a spočítala výletníky, kteří již odpočívali a čekali na příjezd autobusu. Protože nikdo nechyběl, mohla jsem přivolat autobus na nástupní zastávku dříve.

Vše bylo dobře načasované, po ujetí několika kilometrů začalo pršet. Déšť se proměnil v liják, a stěrače nestíhaly odvádět vodu z čelního skla, což nám ale nevadilo, my jsme byli v suchu, jenom pan řidič měl co dělat. My jsme jeli přímo do největšího deště, jeli jsme mu vlastně naproti. Okolo Jičína pršet přestalo a začalo svítit sluníčko. V Mnichově Hradišti bylo také po dešti, a tak jsme všichni domů došli za sucha. Ráno jsem slíbila, že nezmokneme, no a vyšlo to!

Mohli jsme si i zazpívat "Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme tu…"

Zámek Opočno (něco z historie pomocí Wikipedie)

Je to významný historický areál, který prošel dlouhou historií a byl v různých obdobích vlastněn různými významnými rody, například Trčky z Lípy nebo Colloredo-Mansfeldem.

První zmínka o Opočnu pochází z roku 1068, předpokládá se, že se v dané lokalitě nacházelo hradiště plnící obrannou funkci proti polským knížatům na tzv. Kladské cestě (též Polské cestě) spojující Čechy s Kladskem. Opočno bylo poslední opevnění na české straně. Existenci hradiště potvrdil archeologický výzkum, kdy byla v prostoru před dnešní Zámeckou jízdárnou nalezena kamenná plenta původního hradiště. Byly nalezeny zbytky srubové či prkenné zástavby, píckami, zlomky hliněných nádob a železných nástrojů.

Na počátku 12. století bylo hradiště poškozeno rozsáhlým požárem, při kterém byl zničen val a hradiště tak ztratilo svou obrannou funkci.

Významných úprav doznal hrad v 16.století za panství Trčků z Lípy. Již první majitel, Mikuláš mladší Trčka z Lípy prováděl stavební úpravy v rámci své snahy vybudovat reprezentativní a správní centrum zvětšujícího se panství. V přestavbách pokračoval Zdeněk Trčka z Lípy, který provedl řadu změn v goticko-renesančním stylu. Nejvýznamnější přestavby provedl Vilém Trčka z Lípy v letech 1560 až 1567, kdy hrad přebudoval na zámek, dostavěl příjezdové křídlo a část západního křídla s arkádami a fasády byly opatřeny sgrafitovou výzdobou. Na původní hradní zástavbu napojil na severu a západě nově vybudované zámecké prostory, jejichž součástí jsou i monumentální arkády. Po přestavbě vybudoval další objekty v okolí zámku, zejména sakrálního a hospodářského rázu jako např. v roce 1567 výstavba kostela Nejsvětější Trojice v renesančním stylu.

I poslední majitel panství Jan Rudolf Trčka z Lípy (1557–1634), nechal postavit za městským příkopem, budovu letohrádku dle předlohy královského letohrádku v pražské oboře v Bubenči. Jednopatrová, původně renesanční stavba, je situována v rovinaté horní části parku. V nedávné minulosti se interiéry této budovy využívaly jako obřadní a výstavní síň města. V současné době je stavba veřejnosti nepřístupná.

Posledním pán z rodu Trčků byl Jan Rudolf hrabě Trčka, který se zúčastnil proticísařského spiknutí přišel v roce 1634 o majetek. V důsledku tohoto spiknutí byl zámek konfiskován císařem Ferdinandem II. V letech 1635–1636 jej jako zástavu (a později v dědičném lénu) získali hrabata Colloredo-Walsee za 51 456 rýnských zlatých a zámek se stal součástí tzv. nedělitelného majetku tohoto rodu.

Zámek prošel postupnými přestavbami, které mu daly dnešní podobu, a po staletí zůstával sídlem významných rodů, kteří v něm budovali svou prestiž. Součástí historického jádra je například studniční věž, která pochází z doby původního gotického hradu. Ačkoliv se často mylně považuje za hladomornu, sloužila primárně k zásobování vodou (později i jako vězení pro dlužníky).

Interiéry zámku Opočno jsou velmi bohaté a nabízejí návštěvníkům pohled na život šlechty v různých epochách. Prohlídky jsou rozděleny do okruhů podle pater, které ukazují odlišné styly a sbírky. My jsme si prohlédli 1. patro (reprezentační a soukromé prostory): Zde jsme viděli slavnostní jídelnu, reprezentační salon, hernu a rozsáhlé obrazárny s významnou sbírkou obrazů (např. italských umělců). Trasa prohlídky vede přes soukromé pokoje knížete Josefa II. Colloredo-Mansfelda (koupelna – první masážní sprcha, ložnice, pracovna, salon) a salon s převlékárnou jeho manželky Berty. Prošli jsme také obrovskou knihovnou a zajímavou Africkou síní se spousty přivezených trofejí a kožešin. Celkově interiér dokládá historii zámku skrze kombinaci vzácného nábytku, uměleckých děl a unikátních sbírek, které dokumentují vkus a životní styl tehdejší společnosti po dobu několika století.

Opočenský zámecký park založil rod Trčků a byl součástí opočenského panství. Jižní část parku, tehdy obora, sloužila nejen k lovu zvěře, ale také k chovu hospodářských zvířat, např. skotu a koní. Obora, obehnaná mohutným dřevěným plotem pokrytým šindelem, měla tehdy obrovskou rozlohu. Horní část parku (dnes oblast kolem letohrádku) se využívala především jako zahrada k pěstování zeleniny, konopí a ovocných stromů pro potřeby zámku.

Hlavní rekonstrukce parku proběhla r.1820, kdy Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld (1772–1843) nechal park přeměnit na přírodně krajinářský anglický park. Došlo k zalesnění svahů, úpravám rybníků v údolí, vybudování vodopádů a drobných staveb, výstavbě mostků přes Zlatý potok. Na protějším skalnatém svahu zámku vznikla spleť cestiček a kamenných schodů společně s romantickými vyhlídkami přes údolí na zámeckou budovu a městečko. Současná rozloha parku je 22 ha.

Spor o vlastnictví

Po roce 1948 byl zámek Opočno zařazen do soustavy státních hradů a zámků a byl plně zpřístupněn veřejnosti. V roce 1991 požádali Kristina Colloredo-Mansfeldová a její bratranec Jeroným o navrácení opočenského zámku v rámci restitučních nároků.

Po osvobození Československa v roce 1945 byl zámek Opočno na základě Dekretu o konfiskaci a přerozdělení majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů ze dne 21. června 1945 převeden do vlastnictví Československé republiky. V roce 2007 přešel na základě nového rozsudku zpět do vlastnictví České republiky, v jejímž vlastnictví se nachází do současnosti.

Fotogalerii naleznete zde: Opočno

Jitka Thorovská