ČESKÝ RÁJ – hrad TROSKY
Jak už se stalo u mých výletů zvykem, jsou svolány podle počasí, a to znamená v podstatě téměř na poslední chvíli. Výlet na hrad Trosky byl uskutečněn ve středu 29. května 2024. Sešli jsme se na nádraží v Mnichově Hradišti a odjeli jsme rychlíkem do Turnova, kde na nás již čekaly 3 další turistky z východních Čech.
Z Turnova jsme pokračovali osobním vláčkem do Borku pod Troskami.
Po první společné fotografii a sečtení (bylo nás 20) jsme se vydali po modré turistické značce směrem na hrad Trosky. První část cesty vede po úzké asfaltové silnici. První zkrácení cesty, a bylo značeno, vedlo přímo do prudkého kopce přes louku s elektrickým ohradníkem, ale bez zvířat. Část našich turistů se vydalo po této zkratce, my ostatní jsme pokračovali po silnici, kde na nás po projití zatáčky již čekala skupina, která šla loukou. Na další odbočce ze silnice jsme již všichni stoupali chvíli prudší, chvíli mírnější lesní cestou po modré. Došli jsme až k překážce v podobě spadlého stromu přes cestu. Tento strom musel spadnout nedávno, protože nebyla ještě vyšlapaná cesta, kterou bychom ho mohli obejít z jedné nebo z druhé strany. Tak jako ti před námi, a moc jich asi nebylo, museli jsme zvolit variantu podlézt, což nebylo zrovna nejpříjemnější, protože přesně pod stromem byla ještě kaluž. Znamenalo to sundat batoh a sklonit se co nejvíce a podlézt. Někteří i po kolenou překonali spadlý strom přes cestu. Toto zpestření (v podobě překážky) jsme všichni zdolali a nyní už nás čekala příjemná cesta sice do kopce, ale po luční cestě. Při odpočinku jsme se otáčeli a kochali se výhledem na protilehlé kopce, v dálce jsme viděli i Ještěd.
Touto značenou modrou cestou jsme došli rovnou k "Turistické chatě", která nyní funguje jako Bistro pod Troskami. Někteří z nás se zde na krátkou chvíli zastavili, ale většina pokračovala k pokladně hradu. Po zakoupení vstupenek jsme se rozešli na prohlídku hradu individuálně s tím, že až si vše prohlédneme, sejdeme se na prvním nádvoří před kioskem.
Zřícenina hradu Trosky je díky své unikátní poloze symbolem CHKO Český ráj a zároveň také Geoparku Český ráj. Od roku 2002 je zařazen mezi národní kulturní památky.
Trosky jsou nejmalebnější a zároveň nejpozoruhodnější zřícenina hradu v Čechách. A já je mám velice ráda, protože jsem zde prožila v mládí téměř všechny prázdniny. Vrch je s nadmořskou výškou 511 metrů (kužel Panna) nejvyšším bodem Vyskeřské vrchoviny. Nadmořská výška kuželu Baba dosahuje 502 metrů. Hrad byl postaven ve druhé polovině 14. století Čeňkem z Vartenberka. Na dvou sopečných čedičových vrcholech byly postaveny věže a hřeben mezi nimi byl zastavěn obytnými budovami. Hrad byl viditelný ze širokého okolí. Nedobytelnost hradu se potvrdila za husitských válek. Od druhé poloviny 15. století přestal hrad Trosky sloužit jako vrchnostenské sídlo, které patřilo k panství hradu Kost a později k Hrubé Skále. V poslední třetině třicetileté války byl hrad střídavě obsazen a dobyt švédskými a císařskými oddíly. Po válce už nebyl udržován a postupně se proměnil ve zříceninu. Roku 1925 přechází hrad do vlastnictví Československého státu, v jehož majetku zůstává až do dnešních dnů. První větší opravy v té době provádí Klub českých turistů (30. léta). Od roku 2002 se o hrad stará Státní památkový ústav Pardubice. Pod jeho správou se začíná hrad opravovat. Opravy hradu spočívají hlavně ve statickém zabezpečení skalního masívu, vlastních hradeb a zbytků hradních paláců. Součástí těchto prací je samozřejmě i archeologický průzkum odhalující nám neustále nové poznatky z minulosti místa. V roce 2004 bylo vybudováno schodiště na vrchol věže Baba a vyhlídkové místo pod věží Panna. Od poloviny dubna 2024 byl turistům nepřístupný vnitřní vyhlídkový okruh na věži Baba. O tom, že by měla být otevřená vyhlídka na Babu již od 1. června, jsem bohužel nevěděla, posunula bych termín výletu. Při letošní opravě byla provedena výměna dřevěného ochozu za ocelové, za více než dva miliony korun.
I když jsme se nedostali až na vrchol vyhlídky na Babě, přesto se nám naskytl překrásný výhled do okolí. Viděli jsme keltské opidum v Semíně, postavené roku 2018, které má svým vzhledem připomínat historické osídlení zdejší oblasti. Prostory budovy slouží jako galerie velkoplošných fotoobrazů Českého ráje. Nachází se zde také výstava achátů a polodrahokamů, staré keramiky a skla. Toto místo stojí za návštěvu. I ze sníženého vyhlídkového místa jsme viděli hotel a zámek Hrubá Skála, v dáli hrad Valdštejn, na druhé straně Střeleč –pískovcový lom, Újezd pod Troskami. Byla krásně vidět i přírodní rezervace Apolena, pískovcové skalní město, které je pro turisty nepřístupné. Hnízdí zde několik druhů skalních ptáků (poštolka obecná, výr velký a kavka obecná). Toto místo jsem jako malá holka často navštěvovala, a je skutečně škoda, že již není veřejnosti přístupné. Z vyhlídkové plošiny na Panně jsme viděli Rovensko pod Troskami a nejbližší vesnici pod hradem – Ktová, kde byl na nádraží cíl naší cesty.
V kiosku uvnitř hradu jsme si dali kávičku a posvačili z vlastních zásob. Jako zákusek jsme všichni obdrželi od paní Pilcové doma pečené výborné oříškové koláčky. Móóóc dobré sušenky.
Takto posilněni jsme se vydali po zelené turistické značce do Ktové. Cesta nás vedla po louce a lesem. Pořád jsme klesali, někde mírně a někde opravu prudce. Museli jsme sestoupit z 443m n. m. do 285 m n. m., což je 158 metrů na 1,5 km. Když jsme všichni absolvovali toto náročné klesání po skalách a přes kořeny stromů, tak jsem už byla v klidu, to nejhorší máme za sebou. Nyní nás už čekala jen cesta kolem říčky Libuňky, která napájí podtrosecké rybníky Vidlák, Krčák a Věžák. Pěšina v neposekané vysoké trávě nás dovedla téměř k nádraží, kde jsme si pořídili foto – všichni společně v cíli našeho putování Českým Rájem. Takto hromadně až na konec cesty, to tady už dlouho nebylo.
Na nádraží ve Ktové, ve 14:00 hodin, jsme zjistili, že je skutečně ještě brzy na návrat domů z pěkného výletu, a tak jsme se rozdělili na tři skupiny. První skupina, 2 kamarádky z Jaroměře odjely vlakem směr Hradec Králové. Druhá skupina odjela rovnou z Turnova hlavního nádraží do Mnichova Hradiště a třetí skupina vystoupila ve stanici Turnov–město a vydala se směrem k restauraci Emoi. Po dobrém pozdějším obědě jsme prošli Turnov směrem na nádraží.
Tento výlet na Trosky se všem líbil, byla velmi dobrá viditelnost, takže jsme si užili mnoho krásných výhledů, náročné stoupání i klesání, a ušli jsme asi 7 km do Ktové. Ti, co zašli ještě na oběd, našlapali 12km.
Fotogalerii naleznete zde: Hrad Trosky
Jitka Thorovská