Do Liberce do zoo a také za rozkvetlými rododendrony
Ve čtvrtek 23. května 2024 se na náměstí v Mnichově Hradišti sešlo 12 turistek, zájemkyň o výlet do liberecké zoo a prohlídku krásně rozkvetlých rododendronů po celém Liberci. Autobusem jsme dojely do stanice MHD – Fügnerova-Liberec a odtud tramvají č. 2 do zoo.
Něco o zoo: Zoologická zahrada v Liberci je nejstarší zoologická zahrada v bývalém Československu, oficiálně byla otevřena v roce 1919. Prvním krokem k založení budoucí zoologické zahrady byla činnost tehdejšího Ornitologického spolku pro severní Čechy. Jeho členové založili nejprve v roce 1895 Geflügelpark (jakýsi ptačí koutek) a později také voliéru v městském parku přístupnou veřejnosti (1904). Dalším rozšířením tohoto areálu bylo vysazení labutí na nedalekém jezírku a zřízení ohrady pro srnčí zvěř na blízké louce. Centrem areálu se stal dřevěný domek v tyrolském slohu, zvaný Čapí hnízdo, přenesený sem stavitelem Alfredem Hübnerem z Německo-české výstavy roku 1907. (Tento domek zde stojí dodnes.) Kolem něj se areál postupně rozrůstal, až se začalo uvažovat o jeho přeměně v malou zoologickou zahradu. Tato snaha ztroskotala v průběhu první světové války na nedostatku peněz. Po skončení války byla většina budov zahrady a celý areál v dezolátním stavu a objevovaly se hlasy pro její zrušení. Během deseti nás edujících let se zahrada pokoušela získat nového provozovatele a nového ředitele. Desátým v řadě poválečných ředitelů se stal Jiří Badalec (roku 1954). Zahrada se za jeho vedení začala specializovat na ohrožené druhy zvířat, nezapomněla však ani na školní výuku a druhy atraktivní pro své návštěvníky. Byl zřízen pavilon ptáků a výběh pro medvíďata, stáj a srub pro zubry. Začátkem šedesátých let byl vypracován plán budoucího rozvoje včetně cílové rozlohy, vazeb na dopravní infrastrukturu a budoucího rozvoje areálu. Na tomto dokumentu se podílela řada významných libereckých odborníků různých profesí. Dle tohoto plánu byl dokončen pavilon pro paviány a šimpanze, bazén pro lachtany, pavilón slonů a byl rekonstruován pavilón šelem. Byl také vybudován nový vstupní objekt s administrativní budovou a přednáškovým sálem. Za dalšího ředitele Josefa Janečka byl zřízen roku 1982 objekt pro tučňáky a pro dravé ptáky. Roku 1987 byl dokončen moderní pavilon pro nosorožce a žirafy a byl zahájen chov sněžných levhartů. Zoo chová v současnosti 170 druhů zvířat v celkovém počtu téměř 1000 kusů na rozloze 14 ha.
Po zakoupení vstupenek jsme se před plánem zoo domluvily, kde se za 2 hodiny sejdeme. Při prohlídce zahrady jsme se rozdělily do několika skupin a prohlédly jsme si jednotlivá zvířata. Nedříve jsme prošly kolem buvolů a zeber, oslů, antilop, nosála a tapíra, až jsme došly do pavilonu slonů, kde jsme viděly velice zajímavou koupel samice slona indického jménem Bela, v zahradě je od roku 1984. Bylo vidět, že se jí sprchování hadicí líbí, na povely ošetřovatele hned reagovala, a nastavovala různé části těla. Dověděly jsme se, že se sloni indičtí se v zahradě chovají od roku 1956. Ošetřovatelé se slony komunikují především slovně, používají přibližně dvacet povelů v hindštině, angličtině nebo v němčině. V přítomnosti slona používají nástroj ankus (jeho historie sahá až do Indie do 5. století př. n. l.), který slouží k upevnění hlasových povelů. Se slony se v zoo pracuje na principu pozitivního posilování, kdy je zvíře kladě motivováno odměnou – granulemi.
Prohlídka zoo pokračovala po upravených cestách k dalším zvířatům. Prošly jsme kolem koně Převalského, poníků a lam. Došly jsme až k jezírku, které má nyní nedostatek vody, takže jsme se vrátily na cestu, která nás dovedla k pavilonu šelem a odpočinkovému místu. Tady jsme se všechny sešly a zase rozešly. Některé ženy spěchaly na autobus, aby dojely domů včas. Zase zůstala skupina, která po kávičce, v klidu pokračovala v prohlídce zahrady. Na internetu bylo avizované krmení lachtanů na 13. hodinu. Toto krmení se však nekonalo, dověděly jsme se, že zahynula partnerka a samec lachtan přestal přijímat potravu. Je to smutné, ale tak jde život.
Naše kroky směřovaly kolem dalších ohrad a sklem ohrazených klecí se zvířaty. Mohly jsme si prohlédnout bílého tygra, lva, lvici, pandu červenou, různé druhy antilop a bazén tučňáků. Šly jsme kolem voliér ptáků, plameňáků, šimpanzů a opic. Navštívily jsme pavilon tropů, kde jsme mj. hledaly malinké žabičky. Po celé zahradě byly spousty zeleně, kolem cest kvetly nebo už byly odkvetlé rododendrony. Liberecká zahrada je v podstatě v lese, není velká a jednotlivé výběhy na sebe navazují.
Když jsme si prohlédli celou zoo, tak jsme hledaly východ co nejblíže k botanické zahradě, abychom se ještě mohly pokochat kvetoucími rododendrony, o kterých jsme věděly, že rostou kolem plotu.
Celá čtvrť Liberce, Lidové sady, je proslulá mohutnými, mnohaletými keři rododendronů. Procházely jsme Masarykovou ulicí, obdivovaly krásné vily a v jejich zahradách právě kvetoucí rododendrony, směrem do centra Liberce. Prošly jsme okolo překrásné radnice. Celá tato cesta byla již podrobně popsána při naší návštěvě Liberce dne 10. 2. 2022 a je možnost si vše připomenout a přečíst na stránkách KČT Mnichovo Hradiště.
Došly jsme k obchodnímu centru Forum, kde jsme se naobědvaly v jídelně u Bláhů. Po obědě byl ještě čas, a tak jsme navštívily Motýlí dům Papilonia, který se nachází ve druhém patře obchodního domu Forum. Papilonia Liberec představuje jedinečný ekosystém, ve kterém se simulují přirozené podmínky pro zdravý a aktivní život exotických motýlů. Pro libereckou expozici byla vybrána záhada letadla, které se zřítilo uprostřed džungle. Mezi motýly jsme se volně pohybovaly, obdivovaly jsme jejich velikost a barevnost. Motýlům jsme vůbec nevadily, to jsme poznaly podle toho,že si klidně sedli do vlasů a na tělo i na ruku. Udělaly jsme dobře, že jsme se na ně šly podívat.
A nyní už jen na autobusové nádraží a cesta do Mnichova Hradiště. Dnešní výlet do zoo byl záměrně naplánován na dobu, kdy kvetou rododendrony. Po zoologické zahradě a po Liberci jsme nachodily 14 km.
Fotogalerii naleznete zde: ZOO Liberec
Jitka Thorovská