Ke skalnímu útvaru Válečník

Procházky Českým rájem (krajem pod Troskami) mám moc ráda, trávila jsem tam své mládí, a tak není divu, že jsem letos už potřetí naplánovala výlet do této oblasti. Na minulé procházce jsem upozornila na skutečnost, že Podtrosecké údolí má osm rybníků. Týden před tímto výletem jsme obešli Nebákov, Podsemínský rybník, Krčák, Věžák a Vidlák. Ve středu 27. srpna 2028 jsme obešli ještě dva: Hrudku a Rokytnický rybník. Ten poslední (osmý) rybník Doly zkusíme obejít ještě letos, a pokud ne, tak si ho necháme na příští rok.

Na nádraží se nás sešlo 10 turistů. V Turnově u autobusu se sešly tři skupiny seniorských turistů. Jedna skupina byly neorganizované ženy z Turnova, se kterými jsme se již několikrát sešli. Druhá parta, a také samé ženy, seniorské turistky z KČT Kolín, vystupovaly také na zastávce Troskovice-Svitačka. Jejich cílem byl Mladějov.

Po přání krásného dne prožitého v Českém ráji jsem šly každá parta svou naplánovanou cestou.

Ze zastávky Svitačka jsme pokračovali okolo veřejného tábořiště nám již známou červenou "Zlatou stezkou Českého ráje" směrem na Trosky. Cesta je lemovaná pravými švestkami, které byly již slaďoučké. Došly jsme až k restauraci Trosky, byla však zavřená, takže jsem si mohla připomenout svoji svatební hostinu jenom pohledem na budovu z venku, která se hodně změnila. Přes parkoviště jsme vystoupali až k turistické chatě, kde je nyní otevřené "Bistro pod Troskami", kde jsme se rozdělili. První parta si sedla na terasu restaurace s tím, že na nás počká. Trosky (plošina na věži Panna) jsou od loňského roku opravené – nové ochozy pro turisty, takže jsme vylezly na vyhlídkové plošiny obou věží. Kochaly jsme se krásnými výhledy do krajiny. O zřícenině hradu Trosky, která je dominantou Českého ráje, jsem psala již při naší návštěvě 29. 5. 2024, takže můžete číst na stránkách KČT Mnichovo Hradiště. Po prohlídce hradu Trosky si i druhá skupina dala k obědu kulajdu a mohli jsme pokračovat po modré turistické značce až na rozcestí v obci Rokytnice a dále po neznačené cestě směrem k Hlavaté skále. Museli jsme jít podle mapy, protože les trochu povyrostl a skály nejsou vidět. Konečně jsme našli skalní věž Hlavatá skála a kousek od ní skalní věž Válečník. S touto skálou nemá fotografii každý, ale my ano. Prohlédli jsme si všechny krásné skály a pokračovali jsme lesem, kde byly další a další skály. Škoda že les tak rychle vyrostl a nikdo okolo skal stromy (smrky) nekácí, takže nejsou ty nádherné pískovcové skály pořádně vidět. A to už jsme se přiblížili k rašeliništi Vidlák, kde po mokru nebyla ani památka. I voda ve Vidláku se ztratila. Okolo rašeliniště a také Vidláku bez vody je nastavená plastová ohrada. U občerstvení na Vidláku jsme se dověděli, že se bude Vidlák bagrovat (už tam jsou připravené stroje) a plastová ohrada je ochrana pro zvěř při pozemních pracích.

Po odpolední kávičce jsme se rozdělili opět na dvě party. Jedna počkala na turistický autobus do Turnova a druhá se vydala po žluté turistické cestě do Borku pod Troskami na vlak. Prošli jsme okolo rybníku Hrudka, který je od Rokytnického rybníku oddělený jen hrází. Sem jsme se chodívali koupat, dnes už ale voda ke koupání není. Prošli jsme okolo upravených pramenů "pramen Hrudka" a "pramen Čtyřlístek", voda v těchto pramenech byla chladná a dobrá. Cesta od Rokytnického rybníku směrem na nádraží Borek pod Troskami byla zase lemovaná ovocnými stromy. Jablka byla ještě nezralá, ale některé švestky byly již zralé a dobré. Dnes jsme jich snědli opravdu hodně.

V Turnově se obě skupiny zase spojily, aby společně odjely domů. V Mnichově Hradišti jsme vystoupili z vlaku v 17 hodin po ujití 8,5 km.

Fotogalerii naleznete zde: Ke skalnímu útvaru Válečník

Jitka Thorovská