Prodloužený víkendový pobyt ve Vítkovicích v Krkonoších

Věkové rozpětí účastníků víkendového pobytu ve Vítkovicích v Krkonoších bylo opravdu pestré. Od dvou do 73 let. Celkem 24 výletníků dorazilo ve středu 7. května do chaty Berounka ve Vítkovicích v Krkonoších, aby se společně oddávali poznávání jarní krkonošské přírody. Počasí nám ukázalo svou přívětivou tvář, ani jednou nezapršelo (tedy jednou – ale v noci), naopak bylo nádherně, slunce příjemně hřálo, co víc jsme si mohli přát. Vzhledem k velkému věkovému rozptylu nebylo možné absolvovat všechny výlety společně, ale o to ani nešlo. Důležité bylo, že si každý z účastníků přizpůsobil program svým možnostem.

Hned ve čtvrtek se většina z nás vydala autobusem na Horní Mísečky, odkud nás čekalo zhruba tříkilometrové stoupání až na Zlaté návrší. Výhledy cestou, ale poté i z hřebenů byly dechberoucí. Dohlédli jsme až do Českého ráje, na Kozákov a Trosky, zhlédnout jsme mohli i Ještěd či Bezděz. Samozřejmě nám ve výhledech nechyběla ani Sněžka. Prolezli jsme si Harrachovy kameny a přes Růženčinu zahrádku jsme sestoupali na Dvoračky, kde se skupina zase setkala v restauraci při ochutnávání krkonošského kysela či borůvkových knedlíků. Následný sestup přes Rezek, kde jsme opět posvačili, až do Vítkovic završil náš první společný 16 kilometrový výlet.

Po takto náročném výletu bylo třeba trochu zrelaxovat, proto nás páteční výlet zavedl do Rokytnice nad Jizerou, odkud jsme vystoupali až k jejím čtyřem novým rozhlednám, pojmenovaným Liška, Medvěd, Ovce a Horník. Trasa nebyla tak náročná jako předchozí den, v nohách jsme měli zhruba 12 kilometrů a ani stoupání nebylo tak dramatické. Navíc jsme se následně po sestupu odměnili v rokytnických restauracích a cukrárnách.

V sobotu jsme se rozdělili o něco více – někdo z nás si po pátečním odpočinku "střihnul" znovu výšlap z Míseček na Zlaté návrší, následně cestu kolem Pančavského vodopádu na Labskou boudu, ke Sněžným jámám a prameni Labe. Na hřebenech bylo sice větrno, ale jarní Krkonoše téměř bez lidí byly skvělou odměnou. Další skupina vyrazila pro změnu na Benecko. Zde jsme přizpůsobili trasu dětským výletníkům a vydali jsme se po stopách dětské stezky, která byla zpestřená plněním nejrůznějších úkolů. Den se poklidně odvíjel, nakonec jsme došli až na rozhlednu Žalý, odkud jsme si opět mohli připomenout daleké výhledy a krásy Krkonoš i dalších částí regionu.

Na těchto výjezdech je vždy příjemné to, že ačkoli se naše cesty přes den třeba rozejdou, vždy se večer potkáme, povyprávíme si o svých výletech a poznáních, společně posedíme, ochutnáme něco málo ze svých "vinných" zásob a dojde i na společenské hry, které tříbí naše myšlení a u nichž se vždy od srdce nasmějeme.

Nedělní ráno 11. května se již neslo v duchu balení. Chatu jsme opouštěli kolem desáté hodiny – většinou jsme směřovali do Vrchlabí, kouzelného městečka pod horami, kde jsme si prošli jeho naučnou stezku, někteří navštívili nově otevřené Muzeum Krkonoš v rekonstruovaném klášteře, jiní nakrmili v zámeckém rybníčku kačenky a ještě před návratem do Mnichova Hradiště se posilnili vynikajícím obědem.

Je nutné říct, že ani naši nejmladší účastníci nelenili, se svými akčními maminkami se každý den vrhali do nových dobrodružství, ať už to bylo ve Vítkovicích či v jejich okolí, ve Vrchlabí nebo na Benecku. Je skvělé, že jsou děti takto vedené už od útlého věku.

Jaro na horách je nádherné! Fotoaparáty nezachytí dokonale kouzelnou realitu, jež nás od středy do neděle obklopovala. Ale i tak nahlédněte do naší fotogalerie – aspoň trochu tak nasajete atmosféru našeho prodlouženého víkendu.

Fotogalerii naleznete zde: Víkendový pobyt v Krkonoších

Markéta Tomášová