Noční pochod z pomezí Krkonoš a Jizerských hor do Mnichova Hradiště

Start čtvrtého ročníku nočního pochodu jsme si naplánovali na pátek 21. června, den po letním slunovratu. Krátkou nocí nás navíc měl provázet červnový úplněk. Předpověď počasí nebyla příznivá, přes Česko přecházela fronta, a kromě ochlazení z tropických teplot slibovala i vydatné srážky, nárazový vítr a kroupy. Startovní pole tak o něco prořídlo, přesto na nádraží v Mnichově Hradišti dorazilo 8 dálkových turistů – 4 ženy a 4 muži. Vyrovnali jsme tak loňský rekord v účasti.

Odpolední přesun vlakem na start pochodu byl doprovázen opravdu silnou bouřkou s deštěm – nejhorší byl "slejvák" při přestupu v Tanvaldu, kde jsme poprvé museli vytáhnout pláštěnky. Naštěstí se přehnal dříve, než jsme okolo sedmé vystoupili v Kořenově. První část cesty na jih nám pak rychle odsýpala. Zastávku na večeři, či jen posilnění a občerstvení, jsme si udělali v hospůdce Na Perlíčku v Prdku. Za postupného stmívání jsme pokračovali svižně přes Vysoké nad Jizerou a Bozkov do Semil.

Ze Semil nás čekal největší výšlap – na 6 kilometrech jsme zdolali více než 400 výškových metrů. Kromě vrchu Kozákova, který byl zhruba v polovině naší trati, jsme se při stoupání přehoupli i přes půlnoc. Příležitostně vykukující měsíc postupně zatáhly mraky a za vydatného deště jsme podobně strmou cestou sestoupili z Kozákova do údolí. Útočiště jsme našli v autobusové zastávce v Lestkově, kde jsme se trochu usušili, ošetřili první puchýře, pospávali či jinak odpočívali. Cestou přes Sedmihorky do Kacanov se u mnohých z nás začala naplno projevovat únava z náročné trasy a následky všudypřítomného mokra. Zhruba dvouhodinový déšť tou dobou naštěstí již ustal. Postupně jsme se v Sedmihorkách a Kacanovech rozloučili se 4 vytrvalci, kteří si zajistili odvoz, a na 45. kilometru jsme tak na trati zbyli již jen 4.

Závěrečných 16 kilometrů přes Olešnici, Skokovy, Žehrov, Příhrazy, Olšinu a Dneboh pro mě osobně bylo nejnáročnějších ze všech dosavadních nočních pochodů. Kromě ospalosti a svalové únavy mě trápila i rozmočená a rozbolavělá chodidla. Naštěstí Markéta, Jirka i Tomáš byli svěžejší a dodávali i mně energii. Sobotní ráno po deštích hezky prokouklo a slunce postupně pěkně hřálo i vysoušelo mokré boty. V Dnebohu jsme si ještě v bufetu pod Drábkami dali snídani a potom jsme už přes Přestavlky doklepali zbylé kilometry do Hradiště. Za železničním přejezdem v Jiráskově ulici jsme si pořídili závěrečné společné foto a vyrazili domů dospat probdělou noc. Každý z nás čtyř měl v nohách více než 61 kilometrů.

Fotogalerii naleznete zde: Noční pochod 2024

Ondřej Šindelář