Posázavská stezka
V kalendáři akcí pořádaných středočeským klubem českých turistů jsme se dočetly, že "Posázavská stezka" slaví letos 105. výročí a 125. výročí Posázavského pacifiku. Celodenní oslava těchto výročí byla naplánována na sobotu 21. 6. 2025 z Pikovic. KČT Mladá Boleslav na tuto akci přistavil pro příznivce pěší turistiky autobus. Od Josefy Mašínové (naší hostující členky, jinak členky KČT v Mladé Boleslavi) jsme se dozvěděly, že jsou v autobuse ještě dvě volná místa. S Helenou Pöllovou jsme tuto skutečnost přijaly jako výzvu pro průzkumnou cestu pro naši seniorskou skupinu. Ze tří navržených tras 10, 16 a 20 km jsme si vybraly trasu v délce 10 km. Na tuto akci byla vytištěna mapa s označenými trasami.
Naše zvolená trasa vedla od Pikovického mostu po červeně značené "Posázavské stezce" k dřevěnému kříži z roku 1896. Vystoupaly jsme po kamenných schodech nad řeku Sázavu. Přes řeku jsme viděly krásné špičaté skály. Z mapy jsme zjistily, že se jedná o skalní útvar "Pitkovická jehla". (Starousedlíky zvaná Komín či Pikovický komín, je to 20 metrů vysoká skalní věž stojící u železnice nad tokem Sázavy. Skalní věž je přístupná pouze horolezcům. Na jejím vrcholku se nachází kříž.) Měly jsme štěstí a viděly jsme i jedoucí osobní modrozelený vlak, ale foto jsme nestihly. Cesta nás vedla kolem "Starcovy restaurace", která byla zavřená. Těsně nad řekou se nachází "Tatínkova vyhlídka". A dále jsme za občasného stoupání došly až ke Klimentově vyhlídce, kde jsme přes řeku viděly spousty krásných chat nejen poblíž řeky, ale i v kopci nad řekou. Z další vyhlídky "Vildy Jakše" (boxer a tramp Posázaví a válečný hrdina), která je dost zarostlá, jsme se kochaly výhledem na Sázavu, která měla po deštích červenohnědou barvu, takže i když bylo docela teplo, barva vody nelákala ke koupání. "Údolím ticha" jsme došly k naší poslední vyhlídce na Sázavu z výšky: k "Raisově vyhlídce". Ještě nám zbývá stoupání kolem "Třebsínského vodopádu", který byl téměř bez vody. Na rozcestí pod Třebsínem jsme opustily červenou turistickou značku a také Posázavskou stezku. Naše trasa vedla dále po zelené podél Třebsínského potoka do Třebsína, kde bylo kontrolní stanoviště a možnost občerstvení v restauraci Zvonička, které jsme také využily. Dále jsme pokračovaly po zelené trase s výhledy do Povltaví a lesem do sedla Medník a odtud prudké klesání opět k Posázavské stezce do cíle v Pikovicích. Po dešti bychom nechtěly jít, ale v lese bylo sucho. V cíli jsme obdržely PAMĚTNÍ LIST na den strávený v Posázaví.
Tím však náš výlet neskončil. Využily jsme kyvadlový autobus, který nás dovezl do Jílového u Prahy, kde jsme si prohlédly náměstí, navštívily informační středisko a cukrárnu. Na prohlídku "Štoly sv. Josefa", kde se v minulosti těžilo zlato, nám zbylo opravdu málo času, a tak jsme se dohodly, že se sem podíváme někdy příště a přizveme i členy seniorské skupiny našeho odboru KČT.
Na dnešním výletě pro nás vůbec neznámou krajinou Dolního Posázaví jsme s Helenou ušly 14,5 km.
Fotogalerii naleznete zde: Posázavská stezka
Jitka Thorovská