Praha: ledové sochy a televizní věž
Ve středu 21. února 2024 odjelo z Mnichova Hradiště 15 turistů-seniorů rychlíkem v devět hodin do hlavního města Prahy. Cílem našeho výletu byla výstava ledových soch, poprvé instalovaná v Praze, v Riegrových sadech, a podle počasí také návštěva Žižkovské věže a prohlídka Prahy z výšky.
Cesta vlakem nám docela rychle utekla. Za okny se míhala skoro jarní příroda, která byla po únorových deštích ještě plná velkých kaluží na polích i zahradách. Kolem Neratovic začalo vydatně pršet, a tak jsem přemýšlela o náhradním programu místo vyhlídkové věže, protože náš návrat domů byl jasně daný v 15:23 h, měli jsme totiž zakoupené jízdenky + místenky přes internet.
Těsně před Prahou se na nás usmálo sluníčko, roztrhaly se mraky, a tak nám bylo jasné, že musíme využít momentálního slunečného počasí a nejdříve shlédnout Prahu z televizní Žižkovské věže. Sochy si prohlédneme později.
V roce 2021 bylo otevřeno propojení severního podchodu pražského hlavního nádraží s náměstím Winstona Churchilla, a právě tímto poměrně novým průchodem jsme vyšli z nádraží (někteří poprvé) k již zmíněnému náměstí. Naše kroky směřovaly žižkovskými ulicemi k televiznímu vysílači. Cestou po Žižkově jsme obdivovali opravené činžovní domy, které bývaly zanedbané, šedivé a měly oprýskané fasády, ale to je už historie. Nyní jsou nově a barevně omítnuté a upravené je na ně skutečně krásný pohled.
Po zakoupení vstupenek na věž jsme vyjeli rychlovýtahem za 39 vteřin do výšky 93 m na vyhlídkovou plošinu, kde jsme se kochali pohledy na naše hlavní město. Na podlaze jsou schematické obrázky s popisem a názvem nejdůležitějších staveb, jež jsou z věže viditelné. Byl nádherný výhled, slunce svítilo, když se náhodou schovalo nebo jsme byli na opačné straně (ne proti slunci), byl výhled ještě lepší, protože se neodráželo sluníčko ve dvojitém skle. Z věže je vidět celá Praha a okolí. Vyhlídková plošina je postavená tak, aby pokryla výhled celých 360o kolem dokola. Při dobré viditelnosti je prý možno vidět až 100 km daleko, takže jsme se snažili najít Káčov nebo Mužský, ale marně. Téměř v těsné blízkosti jsme obdivovali žlutou budovu se zajímavou střechou, zakončenou dvěma šestihrannými věžemi. Až později jsme zjistili, že se jedná o sídlo Mezinárodní telefonní a telegrafní ústředny, postavené v letech 1922–1926.
Plni nových dojmů z výhledů jsme pokračovali v naší naplánované cestě přes kulaté náměstí, které je pojmenováno po českém hudebním skladateli Františku Škroupovi. Mj. se nachází na tzv. "horním" Žižkově a je také známé tím, že zde byla první oficiálně povolená manifestace opozičních seskupení v období normalizace.
Dalším naším cílem bylo náměstí Jiřího z Poděbrad, kde byl na počátku 30. let 20. století vybudován kostel Nejsvěcenějšího Srdce Páně, který se pyšní prosklenými kulatými hodinkami s průměrem 7,5 m (největší v Čechách). Z náměstí jsme doputovali až do Riegrových sadů, kde jsme už mohli obdivovat jarní zeleň a kde byla umístěna výstava ledových soch. Před naší výpravou do Prahy jsem telefonicky vyjednala snížené vstupné pro seniorskou skupinu KČT Mnichovo Hradiště. Při vstupu na výstavu nás osobně přivítal manažer výstavy a sdělil nám zajímavosti o jejím vzniku. Poprvé byl použitý barevný led k tesání soch v 15 odstínech barevnosti a bylo zpracováno 180 t ledu.
Výstava ledových soch ICE MAGIC byla zahájena v prosinci 2023 a instalována ve dvouplášťovém stanu o rozloze 300 m2. Uvnitř stanu byla udržovaná teplota až –5o C a odstraňovaná vlhkost vzduchu. Řezbáři z Německa, Polska, Slovenska či domácí tvůrci pod vedením Adama Bakoše a Jana Paďoura (z Jaroměře) zpracovali více než sto osmdesát tun ledu a vytvořili tak sedmdesát ledových soch pohádkových postav, jako jsou včelka Mája, Krteček či čtyřmetrová socha mamuta Mannyho z filmu Doba ledová (vytesaná z 15 t barevného ledu), skupinu Mimoňů a rodina Adamsova. U klouzačky jsou vidět pražské věže a dvě dívky z čirého ledu. Jednotlivé části jsou od sebe odděleny ledovou stěnou ozdobenou různými květy a vyřezanými vločkami. U některých soch jsou také z ledu vytesané lavice přikryté kožešinovými podsedáky, aby si zde mohli návštěvníci pořídit vzpomínku na tuto výstavu. Nechybělo tu ani Valentýnské křeslo pro zamilované.
Výstava v číslech: 70 ledových soch, 9 pohádkových témat, 180 tun ledu, 23 uměleckých řezbářů, 3000 hodin tvorby, 300 metrů čtverečních plochy výstavy. Led pochází z Polska, z největší fabriky, která se zaměřuje na výrobu tohoto typu ledu. Led byl přivezen v blocích, jeden blok vážil 120 kg. Barevný led je vlastně také čirý, ale přidává se do něj barevný pigment, je to potravinářská barva, která se už při výrobě smíchává s vodou.
Asi po 30minutové prohlídce jsme se sešli před stanem a vydali se po asfaltových cestičkách parkem až k vyhlídce na Pražský hrad. Sešli jsme z kopce do Italské ulice a ta nás dovedla k zadnímu vchodu do nádraží. Tam jsme se v restauraci Rychlík ještě občerstvili před návratem do Mnichova Hradiště. Všem se výlet líbil, nikoho jsme neztratili a zdárně jsme dojeli domů. Po Praze, na věži a na výstavě jsme nachodili celkem 9 km.
Fotogalerii naleznete zde: Praha: ledové sochy a televizní věž
Jitka Thorovská