Prahou zelenou
Poslední květnovou sobotu (a zároveň poslední květnový den) jsme strávili v Praze. Na programu byla totiž procházka "zelenými" částmi v centru Prahy. Na nádraží v Mnichově Hradišti se nás sešlo 21 a zcela bez zádrhelů jsme společně dojeli až na hlavní nádraží. Cestu k Pražskému hradu jsme si zpestřili ještě prohlídkou Kafkovy hlavy u obchodního domu Máj, stejně tak i tamních motýlů, v obou případě instalací Davida Černého. Bylo to skvěle načasované: Kafkova hlava se totiž otáčí po dobu 15 minut každou celou, takže náš příchod lehce po deváté byl akorát.
Tramvaj číslo 22 nás pak s lehkou změnou trasy dovezla až k Pražskému hradu, kterému jsme se ale (na rozdíl od hordy turistů) vyhnuli: naše kroky totiž směřovaly do parčíku Marie Terezie, kde se majestátně tyčí socha naší jediné panovnice, a to v nádherných kulisách bývalých mariánských cihlových hradeb v pozadí s věžemi katedrály sv. Víta.
Sluníčko svítilo, teplota se zvedala, ale nás čekala příjemná procházka Jelením příkopem, který vyhloubila říčka Brusnice. Byla to dokonalá oáza klidu – jen my a příroda. Nevědět, že jsme v Praze, člověk by ani nepomyslel na to, že jsme v samotném centru hlavního města. Vystoupali jsme na Masarykovu vyhlídku, prohlédli si bývalý medvědinec, prošli kolem soch, jež jsou v Jelením příkopu instalovány, obdivovali jsme tunel pod Prašným mostem a v samém závěru Jeleního příkopu nás překvapily zelenající se fíky ve staré fíkovně. To už jsme totiž vstoupili do Královské zahrady Pražského hradu. Prošli jsme kolem moderní Oranžerie od architektky Jiřičné, kochali se výhledy na Pražský hrad z boku a poté, co jsme Královskou zahradu u Prašného mostu opustili bočním vchodem, jsme do ní zase rychle "zapluli" vstupem hlavním. Před Belvederem jsme se zaposlouchali do zvuků Zpívající fontány a připomněli si astronomická pozorování z ochozu kolem letohrádku královny Anny i historii velké lásky mezi Annou a Ferdinandem Habsburským, kterému vděčíme nejen za Belveder, ale za celou Královskou zahradu.
Mlhoviště Vějíř Žofie Chotkové bylo zrovna předmětem očisty, tudíž zahalené do igelitu, nemohli jsme se proto osvěžit jeho vodními parami. Ale i tak jsem vysvětlila přítomným symboliku tohoto moderního díla. Odtud to bylo jen kousek, přes tramvajové koleje, do Chotkových sadů, kterým dominuje impozantní památník Julia Zeyera, kde si mohou kolemjdoucí připomenout jeho slavná literární díla.
Lávka nad Chotkovou ulicí (mimochodem z dílny Bořka Šípka) nám pak dovolila vstoupit na Letnou, nádherný kus zeleně v centru Prahy s dechberoucími výhledy na centrum a na řeku Vltavu s jejími mnoha historickými mosty. Ty jsme mohli pozorovat jednak od Hanavského pavilonku, jednak od metronomu, který se nachází na místě bývalého Stalinova pomníku, jehož pohnutou historii jsem také zmínila. Kolem Letenského zámečku, kde jsme vzpomenuli na první pražskou lanovku, jsme zamířili k restauraci Expo 58 a následně na nábřeží Kapitána Jaroše, odkud jsme již tramvají odjeli vstříc dvouhodinovému rozchodu, který každý využil podle svého zájmu – k pozdnímu obědu, nákupům či další procházce.
Počasí nám bylo nakloněno, Praha ve slunečním hávu byla nádherná a já se těším, že se do ní se zájemci na podzim opět podívám: plánuji totiž procházku od Trojského zámečku přes Stromovku.
Fotogalerii naleznete zde: Prahou zelenou
Markéta Tomášová