Přechod východních Krkonoš

První zářijový víkend jsme vyrazili na přechod Krkonoš. Po loňském jarním přechodu západních Krkonoš z Harrachova do Pece pod Sněžkou nás tentokrát čekala jejich východní část ze Svobody nad Úpou do Špindlerova Mlýnu. Po celý víkend panovalo v Česku a převážně i v jeho nejvyšších partiích letní počasí. Podzim dorazil až v pondělí po našem návratu. Z 30 účastníků bylo hned 16 dětí a všechny předvedly úctyhodné turistické výkony.

Hromadnou dopravou jsme v pátek navečer, s mnoha přestupy a se 45minutovým zpožděním, dorazili do Svobody nad Úpou a vyrazili jsme hned na Rýchorskou boudu, kde jsme měli zajištěný první nocleh. Na horskou chatu jsme po šestikilometrovém výšlapu dorazili až po setmění a ocenili jsme zde výbornou večeři, večerní posezení s občerstvením i příjemné pokoje.

V sobotu jsme vyrazili po nižší, ale velmi malebné a téměř liduprázdné hřebenovce do Horní Malé Úpy. Kochali jsme se okolní krajinou, užívali si výhledy na Sněžku, vychutnávali si pěkné počasí nebo třeba i borůvky a brusinky. Až v okolí Malé Úpy přibylo turistů. Na Pomezních Boudách jsme se občerstvili a dostoupali k Jelence, našemu sobotnímu nocovišti. Po brzké večeři jsme ještě vyrazili na západ slunce na vyhlídku na Sněžku nad boudu a někteří z nás to dotáhli až na Sněžku, pravda až po setmění. Na sestup dolů jsme již potřebovali čelovky. Ti nejuchozenější z nás měli v nohách hodně přes 20 kilometrů. Sobotní nocleh byl pro mnohé dobrodružný – do 5 pokojů se nás muselo vměstnat všech 30, potřebovali jsme i 5 přistýlek.

V neděli ráno jsme po snídani Sněžku zdolali již všichni. Nebyli jsme ale ani zdaleka první. Už v noci se kolem boudy trousilo mnoho turistů s čelovkami lačných po výhledu na východ slunce ze Sněžky. Když jsme na naši nejvyšší horu dorazili my, seděla na ní čepice z mraků a nahoře jsme chvíli na letní počasí úplně zapomněli. Foukalo a byla pořádná zima. Turistů bylo pomálu, vždyť ani nejela lanovka z Růžové hory. Zato nás překvapil závod horských kol z Karpacze – především ne vždy ohleduplní závodníci a organizátoři, ale i charakter akce, který do národního parku podle mého názoru nepatří. Dalším nemilým zážitkem bylo množství odpadků, hlavně toaletního papíru a kapesníčků v okolí cest. Sněžko, necháme Tě asi nějaký čas zase na pokoji.

Od Slezského domu dále už panovalo zase krásné počasí a člověk se opět cítil jako v horách, nikoli "jako na Václaváku". Výhledy i krajina byly okouzlující. Oběd jsme si dali na Luční boudě a potom už jsme začali pomalu sestupovat kolem, opět velmi malebných, Kozích hřbetů. Do Špindlerova Mlýnu jsme dorazili asi s hodinovým předstihem před odjezdem autobusu. Nachodili jsme kolem 40 kilometrů. Stihli jsme si ještě dát výbornou zmrzlinu u mostu, odskočit si na záchod a potom už jsme nasedli na přímý bus do Mladé Boleslavi. V Boleslavi jsme těsně stihli i spoj do Mnichova Hradiště a všichni zájemci se do něj i namačkali. Rozloučili jsme se na našem náměstí, unavení, ale spokojení.

Fotogalerii naleznete zde: Přechod Krkonoš

Ondřej Šindelář