Sobotecké roubenky

Na čtvrtek 24. října byla domluvena vycházka po Sobotce a přilákala 31 zájemců, převážně členů našeho odboru KČT.

V 10:20 h jsme odjížděli autobusem č. 718 a v Dolním Bousově přistoupil náš průvodce Tomáš Grindl, který pochází z Mnichova Hradiště a v autobuse se hned pozdravil s několika známými. V Sobotce jsme nejprve navštívili Šolcův statek, kde nás očekávala průvodkyně paní Šulcová a velmi podrobně a zasvěceně nám přiblížila historii tohoto stavení. Nejznámější z rodu Šolců byl Václav Šolc, který se v domě narodil a také zemřel, a to v pouhých 33 letech. Známá je jeho básnická sbírka Prvosenky.

Od roku 1900 se na statku střídají majitelé. Až kolem roku 1920 kupuje statek obchodník Karel Samšiňák. V roce 1958 je statek zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek. Stavení je v rukou státu a chátrá. V roce 1971 město pronajímá část stavení dr. Karlu Samšiňákovi (synovi původního majitele) a ten se o bývalý rodinný majetek stará jako o vlastní, iniciuje opravu doškové střechy, likviduje dřevomorku a přízemní světnici předělává na výstavní síň. Galerie zde funguje až do současnosti. V rámci restituce se statek vrací do soukromého vlastnictví dr. Karla Samšiňáka, který později předal dům synu Janovi. Z vlastních zdrojů pak uskuteční generální opravu celého objektu. V dnešní době je Šolcův statek ve správě jičínského muzea, kterému ho poslední majitel Jan Samšiňák daroval.

Po velmi pěkném povídání o Šolcově statku jsme si prohlédli výstavní prostory a síň s původní černou kuchyní a do kasičky bylo vhozeno vybrané vstupné. Venku nás naše průvodkyně upozornila na záklopu ve štítu (ta původní je po zrestaurování uvnitř v galerii). Záklopa je prkno ve vrcholu štítu pod tzv. kabřincem, na kterém bylo vždy uvedeno, kdy a pro koho byl dům postaven. V zahradě je také historický kovový kříž na kamenném podstavci s keramickou destičkou.

Přemístili jsme se do Lapidária (původní maštal), kde je umístěna zajímavá výstava "Skleněné objekty Jana Štohanzla". Ještě jsme se dozvěděli o vedlejším kamenném domě čp. 259, který dříve také patřil k Šolcově statku, že zde pobýval K. V. Rais a psal tu své romány, což připomíná pamětní deska nad vchodem.

Nyní se již dostal ke slovu náš průvodce Tomáš Grindl a zavedl nás Šolcovou ulicí k domu čp. 263, kde jsme mohli vidět, jak se v minulosti obcházelo protipožární nařízení: do trámů roubeného stavení se zatloukaly dřevěné špalíčky z tvrdého dřeva, na ně se dávala hliněná mazanina a ta se nabílila, říkalo se tomu chalupa v kožichu - vypadala pak jako zděná a omítnutá.

Dozvěděli jsme se, že se v Sobotce nachází 70 roubených či poloroubených domů a většina z nich je památkově chráněná. Soubor domů tzv. soboteckého typu má štít tvořený tzv. lomenicí s okénky bez skla, která zajišťovala větrání, v lomenici záklopové prkno, patrové domy mají pavlač, v přízemí okna sdružená - dvě vedle sebe a zápraží kryl přesah střechy.

Sobotka je bohatá na nemovité kulturní památky, této přednosti využívá stezka po pamětihodnostech nazvaná Sobotecká zastavení. Myšlenka vznikla v místní základní škole, kresbami se na ní podíleli školáci, odborně pomáhal místní rodák a historik Karol Bílek a učitelka Olga Bičišťová. My jsme Šolcovou ulicí přes Šafranici došli na 1. zastavení na Malém náměstí, kde dříve byly masné krámy, barevna a kašna.

Míjeli jsme budovu děkanství a došli ke kostelu sv. Máří Magdalény. Měli jsme štěstí - zrovna tudy procházel zdejší děkan Václav Novák a ochotně nám kostel otevřel a my se zájmem naslouchali jeho vyprávění o historii kostela a také nás upozornil na zdejší historickou křtitelnici. Původní dřevěný kostel je doložen ze 14. století. Na jeho místě byl v 16. století vystavěn nový pozdně gotický kostel. Na stěně presbytáře jsou umístěny tři náhrobky lobkovických dětí z let 1581 a 1596, kterými se inspiroval sochař Otto Gutfreund při tvorbě sousoší Babička s vnoučaty v Ratibořicích.

Nastal čas oběda a my se přemístili do restaurace Hotelu Pošta. Po dobrém jídle jsme se opět všichni sešli v centru Sobotky na náměstí Míru s kašnou a barokním sloupem. Náměstí je postaveno do čtverce, každá strana měla kdysi pět domů navazujících na sebe a opatřených podloubími. Nejzachovalejší je patrový Gansův dům čp. 129 z roku 1854. Stavba je v přízemí zděná, předsunuté roubené patro stojí na dřevěných sloupcích vytvářejících podsíň a pod dvoupásovou lomenicí jej zdobí dřevěné arkády na pavlači.

Jižní stranu náměstí tvoří řada měšťanských domů, první zleva čp. 3 je Šrámkův dům, v přízemí sídlí informační centrum a v patře je umístěno Muzeum a archív Fr. Šrámka. Vedlejší dům čp. 4 je rodný dům Fr. Šrámka, nyní je zde Městská knihovna Fr. Šrámka a na domě je umístěna jeho busta a pamětní deska. Další dům v řadě s čp. 5 je bývalá radnice. Původně zde stál malý šlechtický zámeček, ten byl několikrát upravován, do dvora byla přistavěna solnice, která byla později upravena pro divadelní účely. Vznikl zde jeden z nejstarších divadelních sálů na českém venkově. Dodnes zde funguje Městské divadlo. Poslední dům v řadě čp. 6 patřil poslanci Jindřichu Gustavu Maštálkovi, sídlila v něm pojišťovna Slavie.

Z náměstí jsme prošli Humprechtskou ulicí k patrovému roubenému domu čp. 155 z přelomu 18. a 19.století s přízemními i patrovými podstávkami a boční pavlačí s vyřezávanými sloupky. V Černínské ulici jsme se zastavili u čp. 113 - stavení je nově a citlivě opraveno, dále u čp. 140 - roubené chaloupky se záklopou z roku 1789 a se sdruženými okny. Po kočičích hlavách jsme pokračovali k malému Anenskému náměstí (zastavení č. 5), kde je u čp. 75 umístěna socha sv. Anny z dílny Jelínků z Kosmonos. Tento dům je jedním z mála udržovaných nejstarších obytných domů v Sobotce. Roh Černínské a Novoměstské ulice zdobí patrový Horynův dům čp. 117 z roku 1738 se zděným přízemím a roubeným patrem a unikátními předsunutými zděnými arkádami. Na opačném konci Černínské ulice jsme obdivovali roubené stavení čp. 145 se třemi podstávkami a zajímavě skládanými dveřmi. Na rohu Jeřábkovy a Turnovské ulice nás překvapilo léta chátrající stavení, ze kterého zbylo jen torzo - zdobený kamenný portál.

Z Turnovské ulice se dostáváme ke Králováčku (právě tudy vedla královská silnice) a jsme u 4. zastavení v parčíku u Předměstské ulice. Prostor zde ozvláštňuje Brixův statek čp.188 se štukovou výzdobou v průčelí i ve štítu. Jedná se o bývalou rychtu z r. 1825. Rohový dům patřil továrníku Josefu Tchámovi, bratranci Fráni Šrámka. Právě zde končívala stará Sobotka.

Postupujeme do ulice Jičínské, kde již vidíme architekturu 20. století - budovu bývalé okresní záložny z roku 1928 a před ní pomník básníka V. Šolce. Třetí zastavení v Jičínské ulici představuje budovu základní školy postavenou roku 1893, secesní zdravotní středisko z roku 1910 (původně okresní dům) a sokolovnu z roku 1929 v Tyršově ulici.

Vracíme se Šolcovou ulicí přes náměstí a Boleslavskou ulicí k zastavení č. 6 k budově bývalé Městské spořitelny, kde je nyní městský úřad a za ním městský park (dříve děkanská zahrada). Zde také bývala brána do města. Nachází se zde ojedinělá stavba Claudia Parmiggianiho "Dům pod půlměsícem" s výhledem na Humprecht. Jedná se o jednu ze čtyř staveb z neomítaných cihel, které jsou rozmístěny v různých zemích světa: v Itálii, Egyptě, ve Francii a sobotecká skulptura představuje východ a celé dílo symbolicky uzavírá.

Naše putování zde ještě nekončilo, posunuli jsme se na roh Boleslavské a Jeřábkovy ulice, kde se nachází čp. 65 - rodný dům významného českého dramatika, novináře, básníka a pedagoga Františka Věnceslava Jeřábka. Roubený přízemní dům z roku 1782 zčásti v kožichu s původní dvoupásovou lomenicí a boční pavlačí s vyřezávanými sloupky je jedním z mála zachovalých roubených stavení v Jeřábkově ulici, které se také říká sobotecké Benátky. Domy jsou postaveny podél přítoku Klenice.

Při návštěvě Sobotky by byl hřích nezastavit se v cukrárně U Stašků na náměstí, kde jsme u kávy zakončili naši 4,5 km dlouhou vycházku. Velký dík patří našemu průvodci Tomáši Grindlovi, který nám věnoval svůj čas a předal své znalosti o historii Sobotky.

Fotogalerii naleznete zde: Sobotecké roubenky

Helena Pöllová