Tajný seniorský výlet podruhé
Druhý pokus o tajný výlet dne 9. května nám vyšel perfektně. Od rána bylo krásné počasí, odjížděli jsme již v 7:55 h autobusem z Mnichova Hradiště do Turnova, kde bylo pár minut na přestup na další autobus. Vystupovali jsme v Lestkově na zastávce U Kříže. Naše tajné putování začalo po modré trase kolem zahradnictví u Vovsů, před námi se tyčila rozhledna na Kozákově, a když jsme se ohlédli, viděli jsme panorama Hruboskalska. Pořídili jsme první společné foto a konečně byla možnost spočítat všechny účastníky - bylo nás 19.
Míjeli jsme krásné domky a chaloupky v části zvané Pustina a téměř většina účastníků tipovala, že jdeme na Kozákov, který se nám víc a víc přibližoval. Za posledními domky už byly jen pastviny, jejichž oplocení nám trochu zkomplikovalo cestu. Nedalo se nic dělat, museli jsme se prodrat křovím, přeskočit nebo podlézt ohrazení, až jsme opět vyšli na značenou cestu. Modrá nás dovedla k rozcestí Pod Radostnou studánkou na místo zvané "Lebedárna". Tady jsem v krátkosti přiblížila historii tohoto místa a stavení, ze kterého zbyly jen ruiny - v podstatě jen jedna stěna s oknem.
Název Lebedárna je podle tehdejšího majitele, Antonína Lebedy - majitele několika domů v Turnově. Výletní restauraci nebo také sluneční lázně postavil na místě bývalého mlýna, k honosně vypadající budově přistavěl také dva betonové bazény na koupání, jeden větší a druhý menší, oba byly napájeny vodou z rybníčku nad nimi. Kdysi se na Kozákově konaly slavné poutě, poté se přemístily právě k Lebedárně. Kolem Radostné studánky proudily davy poutníků a zde byla možnost odpočinku a občerstvení. Poslední pouť se tu údajně konala v roce 1956. Antonín Lebeda musel v 60. letech živnost zrušit a stavení chátralo až do dnešní podoby.
My jsme se opodál také občerstvili, ale jen z vlastních zásob. Stále po modré a zároveň po NS Kozákov jsme pohodovou cestou lesem pokračovali až ke Kozákovskému zlomu, kde je vidět horotvorná činnost, v bodě zlomu se nacházejí na jedné straně rozdrcené čedičové úlomky a na druhé straně pískovcové kameny. Liduprázdnou cestou jsme došli k rozcestí Pod Drábovnou a mírným stoupáním došli až k přístřešku na místě zvaném "Vzdychánek".
Tudy vedla stará obchodní cesta z Turnova do Železného Brodu a ženy, co nosily tvaroh a vejce na trhy do Brodu, prý na tomto místě často vzdychaly, protože musely zdolat velké stoupání až k sedlu na Hamštejnském hřbetu.
My jsme také trochu vzdychali, ale odměnou nám byl překrásný výhled na téměř celé Krkonoše, a to hlavně díky slunečnému počasí a bezvadné viditelnosti. Dokonce jsme zahlédli i vrchol Sněžky. Na opačné straně jsme měli výhled na Bezděz a Klokočské skály. Když jsme se dostatečně pokochali nádhernými výhledy, směřovaly naše kroky nyní již po červené nad Prackovem přes louku k lesíku na Hamštejnském hřbetu a stále ještě nebyl odtajněn cíl našeho výletu. Mezi stromy jsme v údolí Jizery zahlédli část Železného Brodu a najednou se před námi tyčila rozhledna Hamštejn. V této chvíli již všichni tušili, že jsme u cíle.
Někteří se ihned odhodlali vystoupat po 121 schodech až na vyhlídkovou plošinu, jiní si nejdříve dopřáli zasloužený oddech a svačinu a teprve poté se také vydali do výše 22 metrů, aby mohli obdivovat okolní krajinu z výšky.
Rozhledna se stavěla 7 měsíců a byla slavnostně otevřena 11. 11. 2023, svým tvarem připomíná raketu. Je tvořena ocelovým tubusem, kolem kterého se obtáčí schodiště s dřevěnými sloupy. Z vyhlídkové plošiny jsme dohlédli na část Jizerských hor s Ještědem, na Krkonoše s vrcholem Smrk, na České středohoří a hlavně na nedaleký Český ráj.
Když jsme se všichni na rozhledně vystřídali, sestupovali jsme prudce točitou cestou z Hamštejnu do Koberov, odkud nám odjížděl ve 13:10 h autobus do Turnova. Teprve zde jsme se rozdělili, část turistů spěchala domů a část si ještě vychutnala kávu v Albionu u nádraží a v 15 hodin jsme vystupovali na náměstí v Mnichově Hradišti. Dnes jsme si užili výšlapy nahoru i cesty dolů a celkem jsme nachodili přes 8 km.
Fotogalerii naleznete zde: Tajný seniorský výlet podruhé
Helena Pöllová