Tajný výlet
Pro letošní tajný výlet jsem našla inspiraci loni na podzim, kdy jsme se s kamarádkou Lenkou toulaly v lese okolo Rádla. Cílem bylo najít vodopád vyznačený na mapě. Avšak kohokoliv jsme se cestou dotázaly, nikdo z místních o žádném vodopádu nevěděl. My ho však přece jen našly a byly jsme tak nadšené z okolní přírody, že padlo rozhodnutí, že toto krásné místo by měli vidět i naši turisté.
Ve středu 25. června se tedy 13 turistů dostavilo na náměstí k autobusu č. 345 s odjezdem v 7:38 h do Hodkovic. Čekání na další spoj jsme si zpříjemnili kávou na terase u benzínové stanice. Spojem č. 900 jsme se posunuli do Jablonce nad Nisou a ještě s jedním přesedáním se dopravili do zastávky Rádlo - u lesa. Na lesní křižovatce jsem prozradila cíl dnešního výletu - putování za utajeným vodopádem. Podle předem avizovaných propozic byli všichni připraveni na to, že půjdeme po neznačených a nezpevněných cestách. Slunce hřálo, teplota se během dne vyšplhala až k 30 stupňům, ale nám to ve stínu lesa nevadilo. První zastavení bylo u Rohanova kamene ve Svijanském lese (používal se i název Velký les nebo Rádelský les). Poté jsme již klesali hustými jehličnatými porosty po neupravených a kamenitých, částečně i vymletých cestách k místu, kde zůstaly mohutné kamenné bloky po těžbě kamene a žuly. Zřejmě trampové si zde vytvořili velké ohniště obložené kameny a kolem se dalo sedět na popadaných kmenech stromů. Úžasně klidné místo, kde bylo slyšet jen šumění stromů, zpěv ptáků a bzukot včel. Zde jsme krátce posvačili a zaposlouchali se do zvuků lesa. Pokračovali jsme stále níž a míjeli jsme ještě jedno takové podmanivé místečko.
Cestou jsme již narazili na vlhčí místa a zaslechli zurčení potoka, který kdysi tvořil hranici mezi Svijanským a Maloskalským panstvím a dodnes odděluje katastry Jablonce a Rádla, odtud i název Svijanský hraniční potok. Zvuk vody sílil, až se konečně před našimi zraky objevil hledaný vodopád. Není to žádný obr - voda zde padá z třímetrové výšky do malého jezírka, přesto se jedná o nejvyšší vodopád na území Jablonce. Vznikl jako důsledek těžby žuly v době budování železničního viaduktu na trati Liberec-Tanvald. Po opuštění lomu do něho byla svedena voda právě ze Svijanského potoka. Na dně lomu se vytvořilo jezírko, ve kterém se odráží koruny okolních stromů. Potěšili jsme se krásným místem a vystoupali jsme nad vodopád a po chvilce jsme se ocitli v místě zvaném Srnčí důl, kde je sportovní areál vybudovaný v roce 1978 a trénovali zde Bára Špotáková a Jan Železný. Jsou zde běžecké trasy, softbalové hřiště, discgolf a místo slouží i pro procházky.
Ocitli jsme se na okraji Jablonce a dalším cílem byl nedaleký vrch, kam jsme vystoupali kolem 13. hodiny. Naše žaludky se již hlásily ke slovu a restaurace Petřín byla tím správným místem pro oběd. Na terase před restaurací se nabídl krásný pohled na celý Jablonec, my však chtěli vidět ještě víc, proto jsme vystoupali na rozhlednu vedle restaurace, která je vysoká 20 metrů a byla otevřena již v roce 1906. Po zdolání 100 schodů jsme se mohli rozhlédnout do všech stran a viditelnost byla opravdu výborná. Nabízel se výhled na Krkonoše, Jizerské hory, Tanvaldský Špičák, Černou Studnici, ještědský i prosečský hřeben. Po návratu dolů jsme si dopřáli malou odměnu v podobě zvláštní zmrzliny - mohli jsme si vybrat zmrzlinový základ (vanilka, čokoláda nebo stracciatella) a k tomu ovoce (višeň, mango, borůvka, jahoda, švestka, malina) - po rozmixování nám obsluha natočila parádní porci výtečné zmrzliny.
Nastal čas k návratu, sestupovali jsme ze 610 metrů vilovou čtvrtí až k autobusovému nádraží na Ovocném trhu a v 15:36 h jsme odjížděli do Mnichova Hradiště. Dnes jsme ušli necelých 7 km krásnou přírodou.
Fotogalerii naleznete zde: Tajný výlet
Helena Pöllová