Valentýnská vycházka
Tradiční VALENTÝNSKÁ VYCHÁZKA se letos konala o několik dnů později než obvykle, hlavním důvodem bylo nepříznivé počasí. V pátek 20. února 2026 jsme se vydali autobusem 718 do Sobotky a ve 13 hodin jsme se shromáždili v počtu 33 účastníků před soboteckým děkanstvím. V této budově se nachází muzeum "Almárium", o kterém málokdo ví. Objednala jsem komentovanou prohlídku, ale museli jsme se rozdělit na 2 skupiny, prostory muzea jsou totiž minimalistické.
Skupinu v Almáriu vedl průvodce pan Kotrba. Měli jsme možnost prohlédnout si krásně malované skříně a almary, které dokládají historii v sobotecké oblasti a daly zároveň název tomuto muzeu.
Hned v úvodu nás také upoutaly dvě násypné plechové skříňky na kávu a zarámované cechovní prapory. Na zdi zde visí dvě záklopová prkna s čitelnými záznamy o stavbě a majiteli domu, která se dříve umísťovala do štítu domů.
Vedlejší místnost byla věnována ševcovskému řemeslu: nářadí, dřevěná kopyta, štengry na opravu holínek, ševcovské floky - to vše jsme si mohli zblízka prohlédnout. Nejvíce nás zaujala "fidlovačka" - nástroj k uhlazení kůže při výrobě obuvi, který jsme téměř všichni viděli poprvé. Fidlovačka byla tradiční jarní slavnost ševcovského cechu, která se konávala v 18. a 19. století na nuselské Růžkovské louce a při níž byl slavnostně nošen tento ševcovský nástroj. Na tomto místě se nyní nachází Divadlo Na Fidlovačce. Na bohatě zdobené vyřezávané komodě nás pan průvodce upozornil na vzácnou cechovní skříňku s utajenými zásuvkami. Vystavené historické řezbářské výrobky pocházejí z dílny sochařů Jelínků z Kosmonos.
V poslední místnosti jsme se ocitli ve třídě z počátku 20. století - dřevěné školní lavice ukrývaly zásuvku s otvorem na kalamář, mohutná kniha na učitelském stole obsahovala staré mapy, všude kolem byly rozvěšeny staré loutky, které reprezentují bohatou tradici loutkářství v soboteckém regionu a jsou součástí nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Poděkovali jsme panu průvodci za podrobný a zajímavý výklad a vyměnili jsme si místo s naší 1. skupinou a vešli jsme do kostela sv. Máří Magdalény, kde nás provázela kastelánka ze zámku Humprecht Dagmar Faměrová. Poutavě nás seznámila s historií kostela ze stavebního hlediska. Prolínají se zde různé stavební styly: původní dřevěný kostel vznikl ve 14. století, po požáru byl nově vystavěn pozdně gotický kostel na konci 16. století, v polovině 19. století byly zbourány kaple, poté byla snížena věž a po zřícení klenby lodi byla klenba obnovena ze železobetonu v letech 1936-1940. V kostele je pozdně barokní vybavení z dílny sochařů Jelínků, kazatelna je zdobena sochami čtyř evangelistů. V presbytáři nás paní kastelánka upozornila na 3 náhrobky lobkovických dětí ze 16. století. Těmi se nechal inspirovat sochař Otto Guttfreund při vytváření sousoší Babička s vnoučaty v Ratibořicích. V kryptě pod kostelem je pohřbena část rodu Netolických. Krásné rokokové varhany z 18. století jsou dodnes funkční. Vzácná a velmi z chovalá renesanční křtitelnice z roku 1541 stojí hned u bočního vchodu do kostela. Po návštěvě Almária i kostela se obě skupiny spojily a dojmy z obou prohlídek jsme ještě vzájemně probírali ve zdejší cukrárně při kávě a dortíku.
Plánovanou cestu na Humprecht jsme po dohodě odložili na teplejší počasí a v dobré náladě jsme společně odjeli autobusem zpět do Mnichova Hradiště a teprve tady jsme pořídili společné foto. Dnešní vycházka byla spíše naučná, takže není divu, že jsme ušli pouze necelé 3 kilometry.
Fotogalerii naleznete zde: Valentýnská vycházka
Helena Pöllová