Výlety 2024
Odkaz na mapu výletů najdete zde
Porta Bohemica
7. 4. 2024
První dubnovou neděli (7. dubna) jsme se za téměř letního počasí vydali na Litoměřicko v počtu deseti dospělých a jednoho juniora. Výlet začal svižně výstupem na vrch Hradiště, z něhož jsme shlédli na krásně rozkvetlé Polabí a známé vrcholy Středohoří.
Čekal nás sestup do Hlinné a výstup na další kopec Plešivec. Výstup nám ztěžovali lesní mravenci a sestup zase kamenné moře. Všichni zdrávi jsme se po prohlídce zříceniny hradu Kamýk občerstvili na návsi u vesnického obchůdku, který jsme trochu vykoupili.
Poslední cíl cesty byl před námi, a to vyhlídka Tři kříže. Zde jsme se rozhlédli po Bráně Čech a užili si opravdu horké odpoledne. Pak už jen sestup do Libochovan na vlak a domů. Ušli jsme více než patnáct kilometrů za pět hodin.
Fotogalerii naleznete zde: Porta Bohemica
Petr Hladík
Zvířetice
30. 4. 2024
V sobotu 30. března 2024 jsem pozvala své kamarádky z východních Čech na velikonoční výstavu do "Hrnčířského dvora" ve Zvířeticích. O naší plánované asi 8km procházce jsem informovala všechny v naší seniorské skupině tak, jak jsme zvyklí.
Na nádraží v Mnichově Hradišti jsme se sešli tři a přistoupili jsme do vlaku, kterým přijely Jiřina s Hanou. Protože ještě nebyly na zřícenině zámku Zvířetice, došli jsme až do infocentra v Podhradí, kde jsme po zaplacení vstupného zhlédli film ve virtuální 3D projekci "Zvířetice v zrcadle staletí". Mimo jiného jsme se dověděli, že Zvířetice jsou největší zříceninou v Česku. Po zhlédnutí filmu a prohlídce starých fotografií a ukázek řemesel Bakovska v patře infocentra jsme vystoupali na zříceninu, vyšlápli jsme až do nejvyššího patra věže a prohlédli jsme si blízké i vzdálenější okolí. Měli jsme docela smůlu, protože nebyl jasný výhled. Podle předpovědi počasí se měl v Česku vyskytovat saharský písek.
Pohodovou chůzí jsme došli do Hrnčířského dvora, prohlédli jsme si výstavu nádherných kraslic s možností nákupu. Uprostřed výstavní místnosti byla možnost si namalovat voskovou technikou vajíčko, mohli jsme si přečíst vše zajímavé o Velikonocích. Musím zde ale konstatovat, že po změně majitelů dvora výstava nebyla tak velkolepá jako v minulosti. Výstava se od předchozích lišila tím, že po celém areálu bylo možno vidět a také si třeba uplést pomlázku, vyrobit nebo koupit hotové pírko z husího peří, namalovat vajíčko, byla jiná, ale stejně zajímavá, jen chyběla krásná květinová výzdoba jarních květin, kterou jsme znali z minulých výstav.
Po občerstvení u stánku s grilovanými specialitami jsme zašli do cukrárny, na kávu a dortík. Pak už nás čekala jen cesta k vlaku, došli jsme do Bakova nad Jizerou a počkali na osobní vlak do Turnova přes Mnichovo Hradiště. Společně jsme příjemně strávili téměř celou sobotu a ušli jsme slibovaných 8 km.
Fotogalerii naleznete zde: Zvířetice
Jitka Thorovská
Již potřetí: cesta Mukařov – Borovice – Mnichovo Hradiště
27. 3. 2024
Na přání turistů, kteří se nemohli zúčastnit pěšího výletu z Mukařova-Borovice do Mnichova Hradiště, jsem tento výlet ještě jednou zopakovala. Odjeli jsme 27. března autobusem č. 738 z terminálu v Mnichově Hradišti. Začínali jsme v menším počtu, ale na každé další autobusové zastávce přistoupili další zájemci o 8kilometrovou procházku jarní přírodou. V cíli naší cesty v Borovicích nás tedy vystoupilo 21 turistů + 1 pes.
Šli jsme dle plánu, nejdříve po zelené turistické značce po silnici, vystoupali jsme k lesu a dále po hřebeni kopce "Borek" příjemnou lesní cestou pokračovali až nad koupaliště Horní Bukovina. Našeho výletu se zúčastnili i ti, kteří již šli o měsíc dříve (28. února), a tak jsme mohli sledovat, jak se pomalu probouzí jarní les a celá krajina. Při naší první procházce ještě nebylo olistěné borůvčí – nyní se již zelenalo, rozrytá louka od divokých prasat byla upravená, cesta byla již krásně vyschlá. (Pokud vás zajímá povídání a zajímavosti o výletě ze dne 28. 2. 2024 a 27. 4. 2023, vše najdete ho na stránkách KČT MH.)
V bývalém rekreačním středisku jsme si prohlédli zatím nepřipravené dřevěné chatky pro rekreanty a uvidíme, zda v sezóně ožijí. Při sestupování do údolí jsme si prohlédli soukromé, naopak upravé chaty a obdivovali jsme jejich zahrádky a již kvetoucí krokusy, petrklíče, tulipány a narcisky.
Pokračovali jsme vesnickou cestou mezi domy okolo Zábrdky, která se také od února trochu změnila – "vyjarnila se". Cestou jsme viděli velké množství sasanek a překvapila nás také louka s velkým množstvím kvetoucího podbělu. U zvoničky na Klášteře Hradišti nad Jizerou, která byla postavená při řezbářských slavnostech kolem roku 2000, kde jsme si jen na malou chvilku sedli a pořídili foto. Protože s námi šly Klášteračky, jež nám sdělily, že by mohlo být otevřené občerstvení na hřišti, tak jsme všichni dostali chuť na kávičku. Venku na terase jsme se občerstvili, každý podle své chuti. Paní Nováková na tento výlet upekla téměř pro všechny palačinky a ještě je ozdobila šlehačkou. Po sladké tečce jsme pokračovali cestou okolo pošty a školy směrem dolů z kopce na novou lávku přes Jizeru.
Nad hlavou jsme pozorovali krásně vybarvené ptáky – dravce. Tyto jsem již viděla v Mnichově Hradišti, a tak jsem je hledala v atlasu ptáků. Již dva roky je možno u nás vidět luňáka červeného (je to středně velký dravec z čeledi jestřábovitých).
Všichni účastníci byli spokojeni s 8km procházkou jarní přírodou.
Fotogalerii naleznete zde: Mukařov – Borovice – Mnichovo Hradiště
Jitka Thorovská
Výlet za bledulemi
20. 3. 2024
Letošní výlet za bledulemi jsem musela uspěchat, protože teplé počasí vše v přírodě popohnalo. Rozhodla jsem se pro jinou lokalitu než v minulých letech. Vydali jsme se na výlet ve spolupráci s KČT Mladá Boleslav. Pozvánka byla rozeslána narychlo, přesto se nás u autobusu sešlo 20. března 11 výletníků. V 8:10 h jsme odjížděli do Mladé Boleslavi a na autobusovém nádraží jsme kvapem přestoupili na autobus 723 do Libáně, který již byl plný mladoboleslavských turistů. Celá skupina se přesunula na náměstí Svobody a zde jsme se seznámili s vedoucí mladoboleslavských turistů - paní Zimovou, která nás v krátkosti obeznámila s trasou a průběhem výletu. Pod jejím vedením jsme prošli malebným městečkem Libáň z náměstí kolem sochy Jana Husa a parčíkem se sochou K. Havlíčka Borovského, míjeli jsme kostel sv. Ducha a barokní faru a ulicí Komenského jsme se dostali za město. Stoupání jsme si zkrátili odbočkou mezi křoviny, prošli jsme kolem zachovalé sochy sv. Jana Nepomuckého a šipky nás dovedly k mohutné Libáňské borovici - významný strom s výškou 10 metrů. Zde se již obě skupiny turistů promísily a vzájemně jsme si sdělovali zkušenosti z výletů.
Pokračovali jsme neznačenou cestou mezi poli k dalšímu velikánu - Libáňské lípě, od které byl nádherný výhled na vrch Veliš, Zebín a Jičínsko. Odtud již po silnici do Bystřice a u malého zahradnictví jsme odbočili vlevo kolem domků až k lesíku nad Bystřickým potokem, kde nás čekaly mokřiny, rozježděné lesní cesty a všude kolem množství kvetoucích lesních sasanek, petrklíčů a mezi nimi ještě i pár kvetoucích bledulí. Jinak keříků s bledulemi zde bylo mnoho, příští rok si cestu zopakujeme, ale mnohem dříve.
Prošli jsme lesem až k Sedlišti, za chůze jsme svačili, zastavili se u jezírka, popovídali si s pánem, který pečuje o jeho okolí, a naše kroky dále směřovaly po silnici ke Starým Hradům. Naše skupina se stále držela pohromadě, ostatní byli roztroušeni před námi i za námi. Po červené jsme došli zpět do Libáně, tentokrát z druhé strany. Na náměstí jsme dle doporučení paní Zimové navštívili restauraci Na Knížecí, kde jsme si pochutnali na dobrém obědě. Mladoboleslavská skupina odjela a my si ještě dopřáli dobroty v cukrárně Karolinka s překrásnou výzdobou.
V pohodě jsme stihli autobus ve 14:28 h z Libáně do Dolního Bousova a odtud dále do Mnichova Hradiště.
Krásnou jarní přírodou a pro nás téměř neznámou krajinou a za nádherného jarního počasí jsme ušli 8,5 km.
Fotogalerii naleznete zde: Výlet za bledulemi
Helena Pöllová
Rychlovýlet: Z Mnichova Hradiště do Bakova
13. 3. 2024
Na středu 13. března 2024 jsem pozvala příznivce pochodů na 8kilometrovou procházku z Mnichova Hradiště do Bakova nad Jizerou přes Veselou.
Po prvním společném fotu jsme se vydali kolem říčky Veselka směrem do Veselé. Přešli jsme lhotickou silnici a dále pokračovali podle železniční trati až ke hřišti a mateřské škole. Někteří šli touto cestou poprvé. Cestou jsme viděli, jak se vše začíná zelenat, kvetou kočičky a kvetou již fialky. Bylo vidět, že už se jaro hlásí. Došli jsme na náves k rybníčku, který se nachází téměř uprostřed vesnice. Zastavili jsme se u krásně opravené zvonice.
Zvonice pochází již z roku 1830, kaple k ní byla přistavěna v roce 1898. Zvonice je postavena z pískovcových kvádrů, kaple z cihel. Uvnitř kaple je umístěn oltář s obrazem sv. Petra a Pavla. Ve zvonici se nachází oltářní obraz archanděla Gabriela a Rafaela. Od roku 1919 je ve zvonici opět bronzový zvon. Pro veřejnost je kaple přístupná příležitostně, např. o pouti na Petra a Pavla.
Kolem hasičské zbrojnice jsme došli až k tabuli, která upozorňuje na naučnou stezku "Živá paměť Veselská" po obci Veselá a je plná příběhů pojících se se zajímavými a důležitými místy v historii. Stezka není značená a představuje ji 6 informačních tabulí, 2 lavičky a 2 výstavy. Z jedné tabule jsme se dověděli, že do roku 1948 se v obci nacházelo 16 řemeslníků. Všechna řemesla se dochovala dodnes, ale řemeslo "pracečkář" už nezná ani Wikipedie.cz.
Zpevněnou cestou jsme došli kolem hřbitovů (Veselá, Bakov n. J.), a Volnočasového areálu do Bakova nad Jizerou.
Měli jsme velké štěstí, autobus do Mnichova Hradiště měl 4 minuty zpoždění, takže jsme nemuseli čekat na další autobusový spoj nebo vlak. Dle dohody všech zúčastněných – kávičku si dáme doma. Za necelé dvě hodiny ušlo 13 turistů 8,3 km.
Fotogalerii naleznete zde: Rychlovýlet: Z Mnichova Hradiště do Bakova
Jitka Thorovská
Na Mužský
5. 3. 2024
Březnové suché počasí přímo lákalo na výlet, rozhodla jsem se narychlo svolat zdatnější turisty na náročnější výlet na nedaleký vrchol Mužský (úterý 5. března). K odjezdu autobusu v 11:17 h se dostavilo 14 turistů, vyjeli jsme do vesnice Mužský. Prošli jsme upravenou návsí obklopenou dvěma letitými lípami a 31 jírovci, kolem dřevěné zvoničky a obdivovali jsme zachovalé roubené domy z 18. a 19. století. Celkem osm usedlostí bylo zahrnuto do vesnické památkové rezervace vyhlášené roku 1995.
Po silničce jsme se přiblížili pod čedičový vrchol Mužský, nešli jsme však rovnou nahoru, ale vrchol jsme obešli, mým záměrem bylo ukázat vytěženou stranu čedičového suku. Mužský se řadí mezi nejstarší sopky Českého ráje (přibližně 19 milionů let).
Ještě nedávno byly stráně pod Mužským zarostlé jabloňovými sady, nyní je větší část vykácena a jsou zde pastviny. Mohli jsme tedy vyšplhat až na vrchol (463 m) - ke kamenné mohyle, která připomíná bitvu prusko-rakouské války roku 1866. Odtud je krásný kruhový výhled do okolní krajiny. Po opravených schodech jsme sestoupili pod vrchol a prozkoumali tři jeskyně ukryté v houští.
Pokračovali jsme po silničce až ke Krásné vyhlídce, kde bylo k našemu překvapení otevřeno. Využili jsme venkovní posezení k malému občerstvení i k výhledům na rybník Žabakor, kostelík ve Všeni i na vzdálené vrcholky Krkonoš.
Dalším bodem programu byla propast, která se nachází pár kroků od restaurace, najdeme ji v remízku uprostřed pastvin, je hluboká přes 22 m. Trhlinová propast je nejhlubší propastí v Příhrazských skalách, její dno prozkoumal v roce 1962 také známý cestovatel a majitel Hnojového domu na Jizerce Gustav Ginzel. Dále jsme pokračovali neznačenou cestou po okrajích skalních masívů až ke značené modré trase, která nás dovedla na křižovatku turistických cest u Drábských světniček. Během putování jsme zdolávali náročnější výstupy i sestupy, z vyhlídek jsme mohli vidět Ještěd, Ralsko, Máchův kraj, zámek ve Svijanech i vesnice pod námi. Prošli jsme i majestátním skalním kaňonem zvaným Studený průchod.
Zbývalo zdolat poslední náročnou část a tou byly schody - pískovcové, železné i dřevěné a po nich jsme se dostali na místo, kde se v roce 1927 po přívalových deštích sesunula část pískovcových skal a zavalila obec Kavčinu, po které zůstalo na parkovišti ve Dnebohu pouze torzo sklepa vytesaného do pískovce. Dalším pozůstatkem katastrofy je tzv. "opilý nebo tančící les" šavlovitě prohnutých borovic ve svahu pod skalami.
Výlet se vydařil, náročné úseky byly zdolány bez úrazu, počasí nám přálo a stihli jsme i autobus s odjezdem v 16 h ze Dnebohu. Nahoru i dolů jsme nachodili přes 7,5 km.
Fotogalerii naleznete zde: Na Mužský
Helena Pöllová
Z Borovic do Mnichova Hradiště - novou lávkou přes Jizeru
28. 2. 2024
Na středu 28. února 2024 jsem naplánovala pohodovou, asi 8km procházku lesem a polní cestou z Mukařova-Borovice do Mnichova Hradiště: po hřebeni, tudíž jsem předpokládala celkem suchou cestu. Touto cestou jsme již šli loni (27. 4. 2023), ale protože nebyla dokončená lávka přes Jizeru, naše cesta končila na autobusové zastávce Klášter nad Jizerou.
Letos jsme si tuto procházku zopakovali. Autobus z Mnichova Hradiště odvezl všech 9 turistů k rybníku v Mukařově. Po zelené turistické značce jsme vystoupali na kopec Borek. Okolí cesty bylo značně rozryté od prasat a cesta k lesu byla velice rozježděná těžkou technikou, kterou asi sváželi dřevo. V lese bylo docela dost polámaných stromů, a celkově les působil spíše jako prales než les. Spadlé dříví musí někdo uklidit, nebo shnije tak, jak leží. Prošli jsme kolem pomníčku, který připomíná neštěstí dívky jedoucí na koni bez helmy.
Po hřebeni vrcholu jsme pokračovali krásnou lesní cestou až k chatkám nad Bukovinou, které dříve patřily k rekreačnímu středisku Elektro-Praga-Praha. Pod těmito zchátralými chatkami se nachází bývalé rekreační středisko Naveta Liberec a nyní penzion Naveta, který nabízí letní ubytování.
Cestou jsme pozorovali pomalu se probouzející krajinu po zimě. V zahrádkách a i volně okolo říčky Zábrdky již kvetly sněženky, žluté talovíny a čemeřice, byly už také vidět první lístky tulipánů a narcisek.
Pohodovou cestou v údolí okolo Zábrdky jsme došli až na Klášter Hradiště nad Jizerou. U základní školy jsme obdivovali na stromech zajímavě řešené a i pro ptáčky zdravé krmítko z jablka a slunečnicových semínek. Od školy už přímý směr Jizera a nová lávka a dále přes Salabku na mnichovohradišťské náměstí.
Uprostřed týdne jsme ušli 8 km už skoro jarní přírodou.
Fotogalerii naleznete zde: Z Borovic do Mnichova Hradiště - novou lávkou přes Jizeru
Jitka Thorovská
Praha: ledové sochy a televizní věž
21. 2. 2024
Ve středu 21. února 2024 odjelo z Mnichova Hradiště 15 turistů-seniorů rychlíkem v devět hodin do hlavního města Prahy. Cílem našeho výletu byla výstava ledových soch, poprvé instalovaná v Praze, v Riegrových sadech, a podle počasí také návštěva Žižkovské věže a prohlídka Prahy z výšky.
Cesta vlakem nám docela rychle utekla. Za okny se míhala skoro jarní příroda, která byla po únorových deštích ještě plná velkých kaluží na polích i zahradách. Kolem Neratovic začalo vydatně pršet, a tak jsem přemýšlela o náhradním programu místo vyhlídkové věže, protože náš návrat domů byl jasně daný v 15:23 h, měli jsme totiž zakoupené jízdenky + místenky přes internet.
Těsně před Prahou se na nás usmálo sluníčko, roztrhaly se mraky, a tak nám bylo jasné, že musíme využít momentálního slunečného počasí a nejdříve shlédnout Prahu z televizní Žižkovské věže. Sochy si prohlédneme později.
V roce 2021 bylo otevřeno propojení severního podchodu pražského hlavního nádraží s náměstím Winstona Churchilla, a právě tímto poměrně novým průchodem jsme vyšli z nádraží (někteří poprvé) k již zmíněnému náměstí. Naše kroky směřovaly žižkovskými ulicemi k televiznímu vysílači. Cestou po Žižkově jsme obdivovali opravené činžovní domy, které bývaly zanedbané, šedivé a měly oprýskané fasády, ale to je už historie. Nyní jsou nově a barevně omítnuté a upravené je na ně skutečně krásný pohled.
Po zakoupení vstupenek na věž jsme vyjeli rychlovýtahem za 39 vteřin do výšky 93 m na vyhlídkovou plošinu, kde jsme se kochali pohledy na naše hlavní město. Na podlaze jsou schematické obrázky s popisem a názvem nejdůležitějších staveb, jež jsou z věže viditelné. Byl nádherný výhled, slunce svítilo, když se náhodou schovalo nebo jsme byli na opačné straně (ne proti slunci), byl výhled ještě lepší, protože se neodráželo sluníčko ve dvojitém skle. Z věže je vidět celá Praha a okolí. Vyhlídková plošina je postavená tak, aby pokryla výhled celých 360o kolem dokola. Při dobré viditelnosti je prý možno vidět až 100 km daleko, takže jsme se snažili najít Káčov nebo Mužský, ale marně. Téměř v těsné blízkosti jsme obdivovali žlutou budovu se zajímavou střechou, zakončenou dvěma šestihrannými věžemi. Až později jsme zjistili, že se jedná o sídlo Mezinárodní telefonní a telegrafní ústředny, postavené v letech 1922–1926.
Plni nových dojmů z výhledů jsme pokračovali v naší naplánované cestě přes kulaté náměstí, které je pojmenováno po českém hudebním skladateli Františku Škroupovi. Mj. se nachází na tzv. "horním" Žižkově a je také známé tím, že zde byla první oficiálně povolená manifestace opozičních seskupení v období normalizace.
Dalším naším cílem bylo náměstí Jiřího z Poděbrad, kde byl na počátku 30. let 20. století vybudován kostel Nejsvěcenějšího Srdce Páně, který se pyšní prosklenými kulatými hodinkami s průměrem 7,5 m (největší v Čechách). Z náměstí jsme doputovali až do Riegrových sadů, kde jsme už mohli obdivovat jarní zeleň a kde byla umístěna výstava ledových soch. Před naší výpravou do Prahy jsem telefonicky vyjednala snížené vstupné pro seniorskou skupinu KČT Mnichovo Hradiště. Při vstupu na výstavu nás osobně přivítal manažer výstavy a sdělil nám zajímavosti o jejím vzniku. Poprvé byl použitý barevný led k tesání soch v 15 odstínech barevnosti a bylo zpracováno 180 t ledu.
Výstava ledových soch ICE MAGIC byla zahájena v prosinci 2023 a instalována ve dvouplášťovém stanu o rozloze 300 m2. Uvnitř stanu byla udržovaná teplota až –5o C a odstraňovaná vlhkost vzduchu. Řezbáři z Německa, Polska, Slovenska či domácí tvůrci pod vedením Adama Bakoše a Jana Paďoura (z Jaroměře) zpracovali více než sto osmdesát tun ledu a vytvořili tak sedmdesát ledových soch pohádkových postav, jako jsou včelka Mája, Krteček či čtyřmetrová socha mamuta Mannyho z filmu Doba ledová (vytesaná z 15 t barevného ledu), skupinu Mimoňů a rodina Adamsova. U klouzačky jsou vidět pražské věže a dvě dívky z čirého ledu. Jednotlivé části jsou od sebe odděleny ledovou stěnou ozdobenou různými květy a vyřezanými vločkami. U některých soch jsou také z ledu vytesané lavice přikryté kožešinovými podsedáky, aby si zde mohli návštěvníci pořídit vzpomínku na tuto výstavu. Nechybělo tu ani Valentýnské křeslo pro zamilované.
Výstava v číslech: 70 ledových soch, 9 pohádkových témat, 180 tun ledu, 23 uměleckých řezbářů, 3000 hodin tvorby, 300 metrů čtverečních plochy výstavy. Led pochází z Polska, z největší fabriky, která se zaměřuje na výrobu tohoto typu ledu. Led byl přivezen v blocích, jeden blok vážil 120 kg. Barevný led je vlastně také čirý, ale přidává se do něj barevný pigment, je to potravinářská barva, která se už při výrobě smíchává s vodou.
Asi po 30minutové prohlídce jsme se sešli před stanem a vydali se po asfaltových cestičkách parkem až k vyhlídce na Pražský hrad. Sešli jsme z kopce do Italské ulice a ta nás dovedla k zadnímu vchodu do nádraží. Tam jsme se v restauraci Rychlík ještě občerstvili před návratem do Mnichova Hradiště. Všem se výlet líbil, nikoho jsme neztratili a zdárně jsme dojeli domů. Po Praze, na věži a na výstavě jsme nachodili celkem 9 km.
Fotogalerii naleznete zde: Praha: ledové sochy a televizní věž
Jitka Thorovská
Rychlovýlet z Březiny do Mnichova Hradiště
17. 2. 2024
V sobotu 17. února 2024 ve dvě hodiny po obědě se nás na nádraží v Mnichově Hradišti sešlo 10 turistů, kteří přijali mé pozvání na 7kilometrovou procházku, i když bylo pod mrakem. Vzhledem k tomu, že jsou turistické cesty (při deštivém únoru) téměř všechny velice podmáčené, a tedy blátivé, slíbila jsem cestu po zpevněných asfaltových silnicích.
Vlakem jsme dojeli do Březiny, a než jsme došli z Březiny na Olšinu, začalo svítit sluníčko a hned se nám šlo veseleji. V pohodě jsme došli až na parkoviště ve Dnebohu, kde bylo otevřeno "Občerstvení pod Drábkama". Zde jsme si zakoupili pití - svařáček a kávičku. Při konzumaci jsme si všímali kolemjdoucích turistů jdoucích dolů z lesa a zjistili jsme, že nemají moc zablácené boty, tak i my jsme opustili asfaltovou cestu a stoupali lesní cestou nejdříve po žluté a dále po neznačené cestě až ke kříži V Peklech. (Mělká skalní kaplička s reliéfem kříže byla vytesána roku 1820 a renovována 1926.) Tady jsme se napojili na červenou turistickou cestu a došli až k prameni Nedbalky. Na pramen upozorňuje jenom dřevěná cedule, ale sám pramen není moc vidět, protože je značně zarostlý. V těchto místech byla cesta používaná pro svoz dřeva, takže slibovaná pohodová cesta se změnila v blátivé hluboké koleje plné bláta a vody. Když jme vyšli z lesa, blátivá cesta pokračovala směrem na Mužský. My jsme však šli přes louku, která byla mokrá, ale ne až tak moc podmáčená, takže jsme si zablácené boty krásně umyli bez ruční pomoci. Dále naše kroky směřovaly k nadjezdu směr Hoškovice a po poradě jsme zvolili cestu přes Přestavlky. Zjistili jsme, že na místě odcizených ovocných stromů jsou zasazeny stromky nové.
Areál AGRO Přestavlky byl otevřený, takže jsme měli možnost si ho prohlédnout a zjistit, jak funguje mlékomat – tzv. plechová kráva. Mléko sem vozí zemědělské družstvo Březina nad Jizerou každé úterý (20 Kč za 1 litr).
Na křižovatce u závor jsme se rozdělili na dvě skupiny a dále jsme pokračovali každý tou nejkratší cestou domů.
Původně naplánovaných 7 km se změnilo na 9 km a také ze zamračeného počasí se na nás smálo i sluníčko.
Fotogalerii naleznete zde: Rychlovýlet z Březiny do Mnichova Hradiště
Jitka Thorovská
Valentýnská vycházka
13. 2. 2024
Během letošního únorového počasí bylo náročné vymyslet cíl Valentýnské procházky, abychom se nebrodili blátem či loužemi. Volba padla na procházku po Turnově s návštěvou Galerie českého granátu.
V úterý 13. února jsme odjížděli v 8:55 h autobusem do Turnova, celkový počet účastníků se vyšplhal na 27.
Z autobusového nádraží jsme po můstku přes Malou Jizeru přešli do ulice Trávnice a z ní odbočili do Jiráskovy ulice, která nás mírným stoupáním dovedla ke kostelu sv. Mikuláše a následně až na náměstí Českého ráje. Zde jsme se zastavili a prohlédli si dominantu náměstí - novorenesanční budovu České spořitelny z roku 1906, kde původně stával hostinec U Zlatého orla. Naproti přes náměstí stojí renesanční budova radnice z roku 1527 a do dnešní novorenesanční podoby byla přestavěna roku 1894.
Nedaleko sídlí Galerie a prodejna družstva Granát, kde jsme měli objednanou komentovanou prohlídku o historii těžby českého granátu a výrobě šperků. Ve vstupní chodbě jsme si prohlédli aktuální výstavu obrazů Aleny Vitákové s tématem Egypt. Během prohlídky jsme se dozvěděli, kde a jak se české granáty těží, jakou technikou se z vytěženého materiálu získávají granáty, jak se poté opracovávají. Byla nám předvedena výroba šperků - titěrná práce broušení malých kamínků, jejich usazování do připravených forem a následné spojování, obroušení a čištění. Ani jsme netušili, jakou trpělivostí musí být tvůrce šperku obdařen.
Při krátké videoprodukci jsme zhlédli dnešní těžbu v nalezištích u Podsedic a v Dolní Olešnici, kde má družstvo Granát jako jediné právo na těžbu. Odborný název českého granátu zní pyrop. Je to minerál s příměsí chromu, který mu dodává ohnivě červenou barvu.
Granát, družstvo umělecké výroby, je největším výrobcem granátových šperků. Družstvo vzniklo sloučením menších zlatnických firem v roce 1953. Šperk s českými granáty je vnímán jako symbol České republiky a je často věnován významným osobnostem a státníkům - královně Alžbětě II., princi Charlesovi, Michelle Obamové nebo papeži Janu Pavlovi II. Každý šperk je opuncován výrobní značkou - písmenem G.
Během zajímavé přednášky jsme si prohlíželi vystavené šperky i starodávné nádoby a výrobky, které byly nalezeny při vykopávkách na místě těžby. Poté si někteří z nás zakoupili šperky nebo skleněné výrobky se zasazenými malými granátky.
Následovala krátká cesta z náměstí Markovou ulicí až k budově Střelnice - původní budova byla zbourána a v letech 2000-2008 bylo na jejím místě postaveno dnešní Kulturní centrum s kinem, divadlem a kavárnou. Před budovou se nachází malé náměstí s vodní kaskádou. Náměstí nese jméno Bohuslava Jana Horáčka - rodáka z nedalekých Radvánovic, který po svém návratu z emigrace věnoval Turnovu přes 400 milionů korun, mimo jiné právě na opravu Střelnice.
Odtud jsme prošli nenápadnou ulicí Pod Stránkou podél Stebénky - potok pramenící pod Hamštejnským vrchem u Kozákova. Naše putování končilo u krásné historické budovy s názvem Vila Magic, kde nově funguje vietnamská restaurace Emoi (možno přeložit jako "zvu tě"). Měli jsme zde rezervaci pro skupinu 15 osob, ale bez problémů jsme se usadili všichni a pochutnali si na vietnamských specialitách. Naše procházka pokračovala ulicí Koňský trh kolem Jizery a malé vodní elektrárny Shořalý mlýn a do cukrárny. Autobusem ve 14:35 h jsme společně odjížděli domů.
Po Turnově jsme nachodili 4 km.
Fotogalerii naleznete zde: Valentýnská vycházka
Helena Pöllová