Vzpomínka na Krkonoše
Přišel nám moc krásný a zajímavý e-mail. S dovolením autorů jej zveřejňujeme i zde. Jsme rádi, že naše akce a následně i příspěvky o nich vzbuzují v některých z vás vzpomínky, o něž jste ochotní se podělit (v tomto případě autoři reagují na náš přechod Krkonoš s dětmi, který proběhl ve dnech 6.-8. května 2023). Děkujeme!
Vážení členové Klubu českých turistů v Mnichově Hradišti.
Se zájmem jsme si přečetli článek v časopisu Kamelot o turistickém životě v Klubu českých turistů v Mnichově Hradišti. Velmi nás zaujal příspěvek o putovním přechodu Krkonoš. Doslova na nás padla nostalgie, ale i úsměv na rtech při tomto čtení. Proč? Pokusíme se Vám to vysvětlit. Jako mnoho mladých lidí jsme i my měli a stále máme rádi pohyb - turistické pochody. A tak jsme se rozhodli, že si vymyslíme něco atraktivního. Naším turistickým přáním, které jsme si chtěli splnit, byl přechod Krkonoš z Pomezních bud až do Harrachova. Tato myšlenka nás napadla v roce 1980. Bylo to v době, kdy dopravní prostředky měly daleko pestřejší jízdní řády, a tak jich bylo možné využít. Chtěli jsme si užít také pěkné počasí, krásné výhledy, a proto jsme si přechod Krkonoš naplánovali na začátek září. To bývá většinou stálejší počasí. Tento turistický výlet začal ráno ve 2.30 h nástupem do vlaku v Mnichově Hradišti. Z Turnova do Staré Paky nám pan průvodčí nabídl, ať si dáme "dvacet", že nás ve Staré Pace vzbudí. Tak se i stalo. Dále to v pohodě pokračovalo směr Trutnov, Svoboda nad Úpou. Tam jsme přestoupili do autobusu, který nás vyvezl až na Pomezní boudy. Hodinky ukazovaly 7.00 h. Dnes něco nemyslitelného. Zde byl tedy start našeho putování, přechodu Krkonoš. Ještě dnes se tak trochu zadýcháváme při vzpomínce na převýšení, které nás čekalo z Jelenky na Svorovou horu. Na vrcholu Sněžky jsme byli kolem desáté hodiny. Výhledy kouzelné. Dokonce jsme viděli před sebou až na Vysoké Kolo. A pak se pokračovalo po Cestě česko-polského přátelství. Na Špindlerovu boudu jsme dorazili kolem půl jedné, kde jsme posvačili a doplnili tekutiny. Čekalo nás další stoupání. Přes Petrovku na Dívčí kameny. A dále přes Vysoké Kolo, Sněžné jámy, Violík, na Voseckou boudu. Však to znáte. Při scházení z Vosecké boudy na Krakonošovu snídani to stále ještě šlo. Nejhorší úsek na nohy byl po tvrdé cestě do Harrachova. Tam jsme došli po osmnácté hodině a nastoupili do autobusu do Tanvaldu. V Tanvaldu jsme přestoupili do vlaku a v Mnichově Hradišti jsme ukončili tento krásný přechod Krkonoš ve 22.00 h. Docela unaveni, ale spokojeni, že jsme to dokázali. A aby nám nebylo líto, že jsme za tento pochod nic nedostali, tak jsme si vymysleli a vytiskli putovní diplom - nepřenosný glejt. Patronem pochodu byl pochopitelně sám vládce hor Krakonoš. Ten nám udělil titul "Krkonošský poutník". Tohoto titulu bylo možno užívat po dobu jednoho roku. Jeho platnost mohla být pak obnovena při dalším přechodu. Přechodů Krkonoš jsme od roku 1980 do roku 1992 uskutečnili celkem sedm. Stále na tyto pochody vzpomínáme s láskou a úctou. Protože tyto vzpomínky a zážitky z těchto přechodů Krkonoš nám nikdo nevezme.
A tak jsme se i my rozhodli Vám napsat a podělit se o naše zážitky z tohoto nádherného sportu - turistiky.
Srdečně zdraví Petr a Standa Novákovi
